Článek
Ruský vůdce Vladimir Putin má další důvod k politickému vzteku: evropské stadiony by se totiž mohly definitivně zavřít před ruskými sportovci, takže kremelský vládce přijde o další příležitost předvádět světu velikost svého impéria. Jak informuje Sport.cz, Evropská unie zvažuje zákaz účasti ruských a běloruských reprezentantů na mezinárodních soutěžích pořádaných na svém území. Pro Kreml by to byla pořádná sportovní tragédie, protože zatímco ruská armáda demoluje ukrajinská města, státní propaganda potřebuje alespoň někde vystavovat ruské vlajky, zpívat hymnu a tvářit se, že všechno běží podle olympijských pravidel.
Putin by si nejspíš představoval mistrovství světa, kde ruský tým automaticky dostane zlato, poražení povinně zatleskají a rozhodčí před zápasem podepíše, že jakýkoli jiný výsledek představuje nepřátelský útok NATO.
Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová podle agentury Reuters upozornila, že velké sportovní akce Putinovi umožňují prezentovat Rusko jako mocnou a mezinárodně uznávanou zemi, přestože pokračuje v agresi proti Ukrajině. V Kremlu by tak mohlo vzniknout nové ministerstvo sportovního sebevědomí, které by prezidentovi každý den předkládalo seznam medailí, obdivných pohledů a sportovců ochotných přísahat, že běžet stovku pod ruskou vlajkou je větší hrdinství než zachraňovat civilisty před ruskými raketami. Když už se totiž Putinovi nedaří přesvědčit svět o velikosti své mírové politiky, mohl by alespoň zkusit přesvědčit rozhodčí, aby ruskému týmu přiznávali vítězství za mimořádné zásluhy o šíření kremelské propagandy.
A kdyby někdo namítl, že sport má být především férovou soutěží, ruská delegace by mohla okamžitě podat protest proti samotné existenci pravidel, protože pravidla jsou přece dobrá pouze tehdy, když vyhrává Moskva.
Do celé frašky navíc zasáhla sportovní arbitráž CAS, která nařídila umožnit návrat ruských hokejových týmů na vybraná mistrovství světa v roce 2027.
Satira: Rusko si počítá body, soupeře by nejradši pokutovalo
Satira: Češi odmítli sbornou. Kreml ať si dá vlastní finále!
Mezinárodní hokejová federace IIHF rozhodnutí respektuje, přestože trvá na svých bezpečnostních výhradách, a hledá způsob, jak požadavky arbitráže prakticky splnit. Ruský hokej se tak ocitl v nádherně absurdním postavení: sportovní soud mu otevírá dveře, evropské státy zvažují zamčení hranic a pořadatelé mohou začít trénovat disciplínu, která zatím na olympiádě chybí — politický slalom mezi paragrafy. Moskva by nejspíš nejraději vyhlásila mistrovství světa v administrativním hokeji, kde by se místo puků používala soudní rozhodnutí a vítězem se stal ten, kdo dokáže ostatní nejrychleji zahltit stížnostmi.
Norsko a Finsko už přitom oznámily vlastní omezení vstupu ruských sportovců, takže Putinova slavná sportovní diplomacie začíná připomínat výpravu, která má nakoupené brusle, připravené dresy a velkolepý plán na vítězství, ale nikdo ji nechce pustit do haly. Samozřejmě je namístě rozlišovat mezi jednotlivými sportovci a politickým režimem, protože ne každý ruský hokejista, lyžař nebo krasobruslař rozhoduje o válce či podporuje Kreml. Jenže právě v tom spočívá bolestná absurdita celé situace: Putinův stát se chce prostřednictvím sportu vrátit do společnosti, z níž se svou agresí sám izoloval, zatímco důsledky jeho rozhodnutí dopadají i na lidi, kteří o invazi nerozhodovali.
Ruským představitelům by proto někdo mohl nabídnout revoluční recept na návrat sportovců do Evropy — místo dalších protestů proti zákazům by stačilo přestat vést válku, což je ovšem pro kremelské stratégy zjevně složitější než vyhrát mistrovství světa v krasobruslení.
Nejodpornější ironií tohoto sporu zůstává skutečnost, že se v Moskvě rozčilují nad ohroženou účastí na sportovních soutěžích, zatímco na Ukrajině pokračuje válka, která lidem bere domovy, rodiny i budoucnost. Putin by chtěl, aby svět obdivoval ruské medaile, ale na druhé straně hranice jsou děti, jejichž sportovní sny přehlušují sirény, a mladí lidé, kterým válka místo závodní dráhy nabídla útěk před bombardováním. Kremelská propaganda může donekonečna vyprávět o diskriminaci, nespravedlnosti a pošlapané sportovní cti, jenže žádný pohár, žádná hymna ani zlatá medaile nesmažou odpovědnost za zničené životy. A právě tady končí veškerý humor: zatímco Putin bojuje o právo svých reprezentantů vystoupit na stupně vítězů, na Ukrajině přibývají lidé, kteří už nikdy nevystoupí ani na práh vlastního domova — protože ten jim ruská válka vzala, a žádná medaile na světě jim ho nevrátí.