Satira: Mozek přepíná 15krát za sekundu. Někomu ani jednou

Lidský mozek právě dostal další příležitost ukázat, jak neuvěřitelně složitým zařízením je. Vědci zjistili, že nervová aktivita spojená s vědomým a nevědomým zpracováním obrazů se může střídat přibližně patnáctkrát za sekundu.

Jak informoval server OSEL.cz, náš mozek zřejmě pracuje mnohem rafinovaněji, než jsme si dosud představovali. To je fantastická zpráva pro lidstvo! Poněkud horší pro některé jeho představitele, u nichž člověk marně hledá známky, že jejich cerebrum, tedy velký mozek, vůbec někdy dostalo pracovní příkaz. Příroda jim sice dodala kompletní výbavu, ale uživatelský manuál zřejmě skončil ve sběru.

Neurovědci pod vedením Janise Hesseho a Doris Tsaové z Kalifornské univerzity v Berkeley zkoumali, jak mozek zpracovává dva rozdílné obrazy. Makakům promítali do každého oka jinou tvář a sledovali aktivitu neuronů.

Podle studie zveřejněné na platformě bioRxiv se nervové reprezentace obou obrazů rychle střídaly, přestože jeden zůstával mimo vědomé vnímání. Věda tak získala fascinující pohled do zákulisí lidského poznávání. Škoda jen, že podobný přístroj nemáme pro internetové diskuse. Konečně bychom zjistili, zda se některým komentátorům mezi napsáním nesmyslu a stisknutím tlačítka „Odeslat“ odehraje alespoň krátký záblesk pochybnosti.

Příroda se přitom s vývojem mozku pořádně nadřela. Miliony let evoluce, miliardy nervových buněk a komplikované mechanismy zpracování informací. Výsledkem je tvor schopný postavit kosmickou sondu, transplantovat srdce a rozluštit genetický kód. A tentýž tvor dokáže během několika sekund uvěřit, že Země je placatá, protože to tvrdí rozčilený pán na sociální síti. V takových chvílích se člověk neubrání podezření, že evoluce měla na konci pracovní směny poněkud naspěch. Mozek sice předala v kompletním balení, ale některým zákazníkům zapomněla aktivovat kritické myšlení. Reklamace se bohužel nepřijímají.

Velkou předností nového výzkumu je také vědecká opatrnost.

Jak upozornil odborný server ScienceAlert, experiment zahrnoval pouze dva makaky a lidské účastníky využil k ověření způsobu vnímání obrazů. Studie navíc zatím neprošla nezávislým recenzním řízením. Vědci tedy netvrdí, že celé vědomí přeskakuje mezi dvěma realitami jako televizní divák mezi kanály. Zkoumají konkrétní mechanismus nervové aktivity. To musí být pro milovníky okamžitých závěrů skutečné utrpení. Představte si tu drzost! Výzkumníci několik let pracují, shromažďují důkazy a nakonec připustí, že všechno ještě nevědí. Internetový všeználek by přitom měl jasno už po přečtení titulku.

Zvláštní úkaz představují lidé, kteří se dokážou vyjadřovat naprosto ke všemu, přestože o dané problematice nevědí téměř nic. V pondělí jsou odborníky na jadernou energetiku, v úterý vysvětlují fungování světové ekonomiky a ve středu opravují neurovědcům jejich vlastní experimenty.

Člověk by takovou všestrannost skoro obdivoval, kdyby její jedinou kvalifikací nebylo připojení k internetu.

Zatímco skutečný odborník dokáže přiznat nejistotu, samozvaný génius ji považuje za slabost. Jeho argumentační výbava se zpravidla skládá ze tří součástí: vykřičníku, urážky a přesvědčení, že všichni ostatní jsou hlupáci. Kdyby se za sebejistotu udělovaly akademické tituly, měly by sociální sítě více profesorů než všechny univerzity dohromady.

A pak je tu každodenní provoz lidské společnosti. Mozek automaticky filtruje obrovské množství podnětů, abychom se vůbec dokázali soustředit na podstatné věci. Jenže některým jedincům jako by tento užitečný mechanismus začal pracovat až příliš horlivě. Nepříjemná fakta odfiltrují, protiargumenty přehlédnou a vlastní omyly přesunou do složky, kterou už nikdy neotevřou. Zůstane jim dokonale uklizené vědomí, v němž mají za všech okolností pravdu.

Takový luxus si žádný seriózní vědec dovolit nemůže. Musel by totiž zahodit důkazy, metodiku a polovinu svého vzdělání.

Někteří lidé to zvládají bez nejmenší námahy. Jejich největším intelektuálním výkonem je přesvědčení, že žádný další nepotřebují.

Nový výzkum připomíná, jak málo toho dosud víme o vlastním vědomí. Dokážeme sledovat aktivitu jednotlivých neuronů, zaznamenávat složité nervové procesy a postupně odhalovat mechanismy, které umožňují vnímat okolní svět. Přesto nedokážeme vytvořit žádný přístroj, který by člověka přiměl přemýšlet poctivě, kriticky a s ochotou připustit vlastní omyl. Inteligence totiž není totéž co sebejistota a hlasitý názor ještě nepředstavuje důkaz.

Největší ironií lidské existence tak zůstává skutečnost, že orgán schopný pochopit vesmír může jeho majitel využívat především k obhajování naprostých nesmyslů. Věda bude dál zkoumat tajemství vědomí a možná jednou přesně vysvětlí, proč se některé informace dostávají do naší pozornosti a jiné zůstávají skryté. Mnohem těžší však bude odpovědět na otázku, proč tolik lidí dobrovolně odmítá používat schopnost, kterou jim příroda poskytla. Protože skutečná lidská hloupost nezačíná nedostatkem znalostí. Začíná ve chvíli, kdy člověk přestane pochybovat, přestane naslouchat a začne vlastní nevědomost považovat za důkaz své výjimečnosti.

Cerebrum máme téměř všichni. Bohužel se stále častěji zdá, že některým jeho majitelům stačí pouze jako výplň prostoru mezi ušima.