Článek
Světová demokracie získala nového lektora. Jmenuje se Alexandr Lukašenko, sídlí v Minsku a podle všeho právě objevil, že o prezidentovi mají rozhodovat voliči. Běloruský prezident totiž prohlásil, že Donald Trump nemá Ukrajině co diktovat, kdo má stát v jejím čele. Jak informoval server Novinky.cz, Lukašenko zároveň připomněl Volodymyru Zelenskému jeho někdejší slib jediného prezidentského období a vyzval k volbám. Člověk by při takové lekci občanských práv téměř zamáčkl slzu dojetí. Zvlášť když ji přednáší politik, který sedí v prezidentském křesle od roku 1994. Tak dlouhou praxi nemá ani většina školitelů bezpečnosti práce. A ti alespoň jednou za čas obnovují osvědčení.
Ostatně právě Bělorusko by mohlo do mezinárodní příručky demokratických voleb přispět několika mimořádně originálními kapitolami. Například tou, jak uspořádat prezidentské hlasování bez nezávislého dohledu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Její Úřad pro demokratické instituce a lidská práva v lednu 2025 upozornil, že běloruské úřady nevydaly potřebné pozvání k pozorování voleb, čímž znemožnily jejich nezávislé posouzení. Zřejmě by mohlo dojít k nepříjemnostem. Někdo by začal počítat, jiný klást otázky a nakonec by se ještě objevil člověk, který by chtěl vědět, zda politická soutěž skutečně umožňuje změnu vlády. Demokracie je totiž nádherná věc, dokud se nezačne příliš podrobně kontrolovat. A pozorovatel s poznámkovým blokem může být pro pečlivě připravenou slavnost větším narušitelem než demonstrant s transparentem.
Další pozoruhodností Lukašenkovy přednášky je přesvědčení, že Ukrajině stačí zorganizovat volby, jako kdyby tam právě probíhala okresní výstava zahradní techniky. Země však čelí ruské invazi a kvůli válečnému stavu nemůže celostátní volby legálně pořádat.
Také ukrajinský parlament letos v květnu potvrdil shodu své pracovní skupiny, že konání voleb za válečného stavu není možné. V satirické představě by se tedy volební komise mohla mezi dvěma leteckými poplachy vydat do krytu, rozložit přenosnou urnu a požádat občany, aby se při hlasování pokud možno nenechali vyrušovat drony. Vojáci na frontě by dostali hlasovací lístky společně s municí a voliči v zahraničí by se nejspíš měli dostavit k nejbližšímu zákopu. Hlavně všechno stihnout v termínu. Demokracie přece nesmí čekat, až přestanou létat rakety.
Lukašenko ovšem nezůstal jen u voleb. Zelenskému také poradil, aby se nedostal do závislosti na velmocích.
A tady už by i zkušený autor absurdního divadla musel odložit pero a uznat, že skutečnost pracuje rychleji. Bělorusko je s Ruskem spojeno svazovou smlouvou a dlouhodobě na něm závisí ekonomicky i vojensky. Přesto jeho prezident doporučuje ukrajinskému protějšku, aby se podobné závislosti vyvaroval. Připomíná to majitele domu napájeného sousedovou elektřinou, který při rodinné oslavě vášnivě přednáší o energetické soběstačnosti. Občas se podívá na prodlužovací kabel, zda je stále zapojený, a pak pokračuje v přednášce o svobodě rozhodování.
Aby však celá diplomatická komedie nebyla nespravedlivá, Lukašenkova základní myšlenka má skutečný smysl: o ukrajinském prezidentovi nemá rozhodovat americká hlava státu. Jenže když podobnou zásadu začne veřejně vyučovat muž, jehož vlastní volební systém čelí dlouhodobé kritice za nedostatek svobodné politické soutěže, získává celé vystoupení rozměr, který žádný profesionální satirik nemusí přikrášlovat.
Trump mluví o změně prezidenta cizí země, Lukašenko ho poučuje o právu občanů rozhodovat a Ukrajinci mezitím řeší, jak vůbec přežít další den války.
Možná by tedy bylo nejlepší založit v Minsku mezinárodní školu demokracie. Lukašenko by přednášel o svobodných volbách, Trump o respektování suverenity a posluchači by si na konci směli vybrat lektora. Ovšem jedině po schválení kandidátní listiny.