Článek
Rusko právě objevilo další strašlivou nespravedlnost západního světa. Tentokrát nejde o sankce, tanky ani rakety, ale o obyčejné lyže. Švédové totiž dostali nápad, který v Moskvě vyvolal téměř diplomatické zemětřesení: nepustit ruské závodníky na mistrovství světa v klasickém lyžování, které se příští rok uskuteční ve Falunu. Jak informovala švédská veřejnoprávní televize SVT, tamní lyžařský svaz společně se sportovní konfederací usiluje o to, aby vláda ruským sportovcům neudělila víza. Mezinárodní lyžařská federace přitom povolila třinácti Rusům startovat pod neutrální vlajkou. To je ovšem pro kremelskou propagandu přímo nehorázná drzost! Země, jejíž armáda překračuje cizí hranice bez pozvání, nyní rozhořčeně vysvětluje, že její občané mají mít možnost překračovat ty švédské.
Putinovo Rusko tak zřejmě objevilo nový olympijský sport: přespolní běh od vlastní odpovědnosti. A v této disciplíně by si jeho představitelé mohli rovnou rozdělit všechny medaile.
V Moskvě mezitím vypukl takový záchvat sportovního rozhořčení, že by se z něj dal vytápět menší lyžařský stadion.
Jak popsal deník FORUM 24, ruský velvyslanec Sergej Běljajev obvinil Švédsko z diskriminace, zatímco komentátor Dmitrij Gubernijev zasypal pořadatele vulgaritami a doporučil přesunout šampionát jinam. Zajímavá ukázka sportovního ducha. Když nedostaneme víza, odvezte celé mistrovství! Příště by mohl Kreml požadovat přestěhování Alp, protože mu nevyhovuje počasí. Ruská olympijská vítězka Světlana Žurovová si navíc postěžovala, že takový postup vyřazuje nejlepší sportovce. Jenže samotní závodníci nejsou automaticky odpovědní za rozhodnutí svého prezidenta a jejich individuální práva si zaslouží férové posouzení.
Jak rovněž upozornila zahraniční agentura Reuters, švédská vláda teprve zkoumá zákonné možnosti zamítnutí víz. Žádný plošný zákaz tedy zatím neplatí. Kreml přesto spustil slovní kanonádu, jako by Švédové právě obsadili Rudé náměstí.
Největší absurdita celé grotesky spočívá v tom, že se ruská státní reprezentace pohoršuje nad propojováním sportu a politiky, zatímco doma dlouhodobě využívá sportovní úspěchy k posilování vlastní prestiže. Medaile se hodí do televizní propagandy, jen nepříjemné politické souvislosti mají laskavě zůstat za dveřmi.
Švédsko přitom stojí před skutečným právním i morálním dilematem: jak chránit principy mezinárodního sportu, aniž by přehlíželo pokračující ruskou agresi proti Ukrajině.
A zatímco se v Moskvě vztekají kvůli možná neuděleným vízům, ukrajinské rodiny stále pohřbívají své blízké a děti se učí rozeznávat zvuk přilétajících raket. Právě v tom spočívá nejtrpčí ironie celého příběhu. Rusko žádá, aby svět nechal jeho sportovce pokojně závodit ve sněhu, ale samo dosud nedokázalo zajistit, aby lidé v sousední zemi mohli pokojně žít. Až Kreml začne stejně hlasitě bránit právo ukrajinských dětí na bezpečný domov jako právo ruských lyžařů na závodní trať, možná jeho rozhořčení získá alespoň špetku důvěryhodnosti.