Článek
Robert Fico dorazil do východoslovenského Svidníku rozdávat politické rozumy a málem si odvezl vlastní výpověď. Kandidát jeho Směru Radovan Olejár totiž podle Seznam Zpráv připustil, že si strana měla najít lepšího lídra než Fica, aby ho vzápětí označil za možná nejlepšího politika slovenské historie. Takovou názorovou gymnastiku by nezvládl ani hadí muž po třech lahvích borovičky. Premiér mezitím na pódiu rozebíral hrozbu třetí světové války, zatímco místní občané řešili, proč nemají práci, pořádné silnice a proč jejich děti raději žijí v zahraničí. Slovensko tak objevilo převratnou metodu regionálního rozvoje: místo továrny přivezete Fica, místo nových pracovních míst přednášku o světové apokalypse a při odchodu dostanou lidé makovec. Pokud se ekonomika ani potom nerozjede, mohou si alespoň namazat pečivo vlasteneckými sliby.
Největší politické kouzlo však spočívá v přesvědčení, že bez Roberta Fica by se Slovensko snad přestalo otáčet kolem vlastní osy.
Muž, který s přestávkami vládne od roku 2006, zřejmě představuje tak nenahraditelný národní poklad, že si jeho strana za dvě desetiletí nestihla vypěstovat ani důstojného náhradníka. Přitom podle říjnového průzkumu agentury NMS, jehož výsledky zveřejnila slovenská STVR, dosáhl Směr podpory 17,8 procenta, koaliční Hlas 5,9 procenta a SNS pouhých 1,5 procenta. To samozřejmě není výsledek voleb, ale pro vládní partu ani zrovna pozvánka na vítězný banket s kaviárem.
Fico si přesto dál může připadat jako kapitán luxusního parníku, který cestujícím vysvětluje, že loď je naprosto bezpečná, zatímco personál počítá záchranné vesty a kuchař už dávno shání práci na jiné lodi.
A když se někdo zeptá, zda by nebylo vhodné vyměnit kapitána, dostane odpověď, že zkušenějšího člověka na řízení katastrofy Slovensko nemá.
Aby nebylo té slovenské politické komedie málo, Ficova vláda ještě stihla představit další hospodářský zázrak.
Jak informovala zahraniční agentura Reuters, parlament schválil rozpočet na rok 2027 počítající se schodkem 4,94 procenta HDP, a to nejtěsnější možnou většinou 76 hlasů. Premiér hájí výdaje ochranou sociálních standardů, jenže v zemi, odkud lidé odcházejí za lepším živobytím, působí další velkolepé projevy poněkud podobně jako nabídka wellness pobytu v domě, kterému zatéká střechou. Robert Fico tak má před sebou jedinečnou příležitost ukázat, že politické stáří nemusí znamenat nedostatek fantazie: stačí slíbit bezpečí před válkou, ochranu životní úrovně a následně vysvětlit, proč se občané za tou slibovanou životní úrovní stěhují přes hranice. A pokud by se Směru přece jen podařilo najít nového předsedu, měl by si dát jednu zásadní podmínku: musí to být někdo, kdo dokáže alespoň jednou pronést projev o budoucnosti Slovenska, aniž by se u toho musel vyhrožovat třetí světovou válkou. Protože největším nebezpečím pro slovenský venkov dnes možná není bomba, před kterou Fico varuje, ale poslední autobus do Česka, na který nastoupí i zbytek mladé generace.