Článek
Česká vládní koalice připomíná autobus, do kterého nastoupili tři řidiči, každý popadl volant a všichni svorně tvrdí, že jedině oni znají správnou cestu. Andrej Babiš, Tomio Okamura a Petr Macinka společně slibují funkční vládu, jenže voliči jim právě předvedli, že politická reklama není totéž co důvěra.
Jak potvrdila Česká televize, vládní strany nezískaly v senátních volbách ani jediné křeslo, což se za třicet let existence Senátu ještě nestalo. ANO poslalo do druhého kola třináct kandidátů a všech třináct prohrálo, zatímco SPD neprošla ani do finále a Motoristé vlastní kandidáty vůbec nepostavili. Takový týmový výkon si zaslouží zvláštní ocenění: zlatou medaili za společnou cestu od velkohubých ambicí k historické nule.
Po volebním výprasku se samozřejmě nabízí otázka, jak dlouho tahle politická výprava ještě vydrží pohromadě.
Komentátor deníku FORUM 24 už otevřeně uvažuje o rozpadu koalice a předčasných volbách, které však zatím zůstávají pouze politickou možností, nikoli hotovou věcí. Babišova vládní sestava totiž nepřipomíná ani tak koalici jako společné bydlení tří rozhádaných nájemníků, kteří se nesnesou, ale všichni mají mimořádně rádi vybavení bytu. Andrej si přinesl kalkulačku, Tomio megafon a Petr klíčky od motoru, který se při každé vážnější debatě přehřívá. Kdyby někdo navrhl, že je čas společné bydlení ukončit, všichni tři by okamžitě začali vysvětlovat, že právě jejich pokoj má nejlepší výhled na státní rozpočet.
Že to uvnitř vládní party skřípe, není žádná převratná novinka.
Už v létě se podle Seznam Zpráv poslanci SPD rozčilovali kvůli rozhodnutí Babiše a Macinky podpořit financování amerických zbraní pro Ukrajinu, přičemž zazněly dokonce pochybnosti o dalším setrvání v koalici. Představte si tu idylku: premiér rozhoduje, ministr zahraničí souhlasí a koaliční kolegové zjišťují z novin, že jsou zřejmě součástí úplně jiné vlády, než do jaké původně nastoupili. Ve světě normálních zaměstnanců by podobný pracovní kolektiv už dávno seděl na mimořádném školení mezilidských vztahů, ale v české politice stačí společná fotografie, několik vět o stabilitě a slavnostní příslib, že příště se všichni určitě nějak domluví. Rozdílné názory jsou koneckonců demokratická věc, jen by bylo vhodné, aby ministři alespoň občas věděli, co jejich vlastní vláda právě provádí.
Předčasné volby však zatím nejsou na pořadu dne a samotný senátní debakl kabinet automaticky nesvrhne, protože rozhodující je většina v Poslanecké sněmovně.
Babiš, Okamura i Macinka tedy mají pořád dost důvodů tvářit se, že společné soužití funguje báječně, zvláště když jim nikdo nemusí vysvětlovat přednosti ministerských funkcí a pravidelné politické výplaty. Jejich vztah připomíná nepovedené manželství, v němž se každý večer vyhrožuje rozvodem, ale ráno se všichni sejdou u společné lednice a dohodnou se, že kvůli hypotéce ještě vydrží.
Český občan mezitím sleduje pokračování televizního seriálu, jehož hlavní postavy se ustavičně hádají, nikdo nechce odejít a scénář jako by psali tři lidé, kteří se nikdy osobně nepotkali.
A jestli se tahle vláda nakonec skutečně rozpadne, nebude možná ani potřeba vypisovat předčasné volby okamžitě – nejprve bude nutné zjistit, kdo má od vládního autobusu klíčky a proč už dávno zmizely brzdy.