Dokonalý život na sítích: Tři filtry, pět reklam a jeden nervový kolaps

Dokonalý život dnes nezačíná spokojeností, ale nabitou baterií a ochotou zkontrolovat, zda jsou cizí lidé stále krásnější. Zpráva amerického hlavního lékaře o sociálních sítích a duševním zdraví mládeže uvádí, že v jedné longitudinální studii měli dospívající, kteří na sítích trávili více než tři hodiny denně, dvojnásobné riziko problémů včetně příznaků deprese a úzkosti. Neznamená to, že telefon rozdává diagnózy jako srdíčka, ale rozhodně není jen nevinným rámečkem na fotografie.

Online ráno proto nezačíná probuzením, nýbrž výběrem přijatelné verze probuzeného člověka.

Pleť musí působit, že nikdy nepotkala stres, kruhy pod očima se deportují mimo záběr a snídaně předstírá výživovou disciplínu, i když ji odpoledne vystřídá rohlík snědený nad dřezem. Skutečnost může být obyčejná, jen její tiskové oddělení pracuje přesčas.

Síť nikoho nenutí lhát; pouze zdvořile odměňuje ty, kteří realitu sestříhají na prodejnou délku. Nepořádek se ořízne, hádka se ztlumí, nejistota se překryje hudbou a štěstí dostane vyšší sytost. Z člověka se stává vlastní tiskový mluvčí, fotograf, retušér i krizový manažer, přičemž krize se samozřejmě nesmí dostat do příběhu.

Filtr býval drobným vylepšením fotografie, dnes však často připomíná digitální připomínkové řízení k lidskému obličeji. Studie publikovaná v časopise BMC Psychology a zpřístupněná v databázi PubMed našla u 403 účastníků souvislost mezi upravováním fotografií a nižším hodnocením vlastní přitažlivosti i sebeúcty, zprostředkovanou sebeobjektivizací a porovnáváním vzhledu. Člověk si tedy nejprve vyrobí dokonalejší verzi sebe sama a potom vedle ní prohraje soutěž, do níž se původně vůbec nepřihlásil.

Digitální tvář nemá póry, špatný úhel ani pondělí, a proto se s ní skutečný obličej měří stejně spravedlivě jako běžec s automobilem. Uživatel mezitím dostává praktickou lekci moderní sebeúcty: nejprve odstraň, co tě dělá člověkem, potom čekej, zda upravený zbytek získá dostatek souhlasu. Když nepřijde, problém zjevně není v měřítku, ale v nedostatečně snaživé bradě.

Jenže dokonalost není konečný výrobek, nýbrž předplatné. Vždy lze vyhladit další vrásku, zúžit další část těla, koupit další sérum a osvojit si další ranní rituál člověka, který údajně vstává odpočatý, protože ještě nikdy nečetl komentáře pod vlastní fotografií. Nedosažitelný ideál je obchodně geniální: zákazník se k němu nikdy nedostane, a proto může nakupovat věčně.

Do této přehlídky přichází reklama, ovšem slovo „reklama“ si raději nechává v šatně. Kontrola Evropské komise a národních spotřebitelských úřadů prověřila příspěvky 576 influencerů: komerční obsah zveřejňovalo 97 procent z nich, ale jako reklamu jej soustavně označovala jen pětina. Zbytek byl patrně jen přátelským doporučením od blízkého člověka, kterého jsme nikdy nepotkali a jehož blízkost se shodou okolností fakturuje.

Influencer proto neprodává pouze krém, oblečení nebo prášek s optimistickým názvem. Prodává hlavně kulisu, v níž výrobek vypadá jako přirozená součást úspěšného života, nikoli jako důvod, proč byl příspěvek natočen. Reklamní blok se tak přestěhoval z televize do koupelny, oblékl si župan autenticity a oslovil publikum důvěrným „ptali jste se mě“, i když se často nikdo ptát nemusel.

Na jedné obrazovce se pak elegantně spojí tři disciplíny: srovnávání s upraveným tělem, nakupování řešení na problém vytvořený tímto srovnáváním a veřejné dokazování, že řešení zabralo. Je to dokonale uzavřený kruh, pouze člověk uvnitř mívá otevřenou peněženku. Každá nejistota dostane produkt, slevový kód a motivační větu, takže i pochybnost o sobě konečně plní obchodní plán.

Bylo by pohodlné obvinit samotný počet minut před obrazovkou, jenže skutečnost je méně reklamně jednoduchá. Zpráva UNICEF Childhood in a Digital World, vycházející z dat více než 40 tisíc dětí ve 40 zemích, popsala přímou souvislost času u obrazovky s vybranými psychickými obtížemi jako převážně slabou a nekonzistentní; mnohem výrazněji se s horším duševním zdravím pojily škodlivý obsah, šikana a další zraňující online zkušenosti. Telefon tedy není kouzelný padouch, který po třech hodinách spustí sirénu, ale prostředí, jehož kvalita může být důležitější než samotné stopky.

To ovšem systému nijak nebrání servírovat další tělo k porovnání, další život k závidění a další výrobek k záchraně situace. Únava se promění v nedostatek disciplíny, smutek v nedostatek péče o sebe a obyčejný den v promarněnou příležitost vytvořit obsah. Kdo už nemůže, nepotřebuje podle této logiky odpočinek, ale nový plánovač, kurz produktivity a klidně i meditaci přerušenou reklamou.

Sociální sítě přitom umějí nabízet kontakt, podporu, informace i prostor pro tvorbu, což připomíná také zpráva amerického hlavního lékaře. Právě proto je laciné tvrdit, že stačí všechno vypnout a odejít do lesa, kde zatím není signál ani partnerská spolupráce. Problém není existence digitálního náměstí, ale pravidla, podle nichž na něm nejhlasitěji vítězí upravená tvář, skrytý obchod a emoce schopná udržet palec v pohybu.

Dokonalý profil je výloha, nikoli lékařská zpráva o stavu svého majitele. Za upravenou fotografií může být obyčejná radost, ale také únava, nejistota nebo den, který se jednoduše nepovedl. Algoritmus tento rozdíl necítí, protože jeho úkolem není obejmout člověka, nýbrž udržet jeho pozornost. Reklama ten rozdíl rovněž neřeší, protože nejistota s platební kartou je mimořádně slibná cílová skupina. Nejkrutější trik sítí proto nespočívá v tom, že ukazují lež, ale že cizí výběr vydávají za úplný život. Člověk pak porovnává své zákulisí s cizí premiérou a diví se, proč u něj doma nehraje hudba. Žádný filtr však neumí opravit samotu, žádný slevový kód nevyřeší úzkost a žádný počet srdíček nenahradí pocit vlastní hodnoty. Přiznat slabost není porážka značky, protože člověk není značka. Odložit telefon na chvíli stranou proto nemusí znamenat útěk z moderního světa, ale návrat do jediného života, který není třeba publikovat. Až displej zhasne, nezůstane méně dokonalá verze profilu, nýbrž skutečný člověk, který si zaslouží víc než být reklamní plochou vlastních obav.