Článek
A stárnout nechce nikdo, natožpak žena. Dlouho jsem si myslela, že je správné žít určitým způsobem. Pracovat, vydělávat, něco vlastnit, někam jezdit, dobře vypadat a zapadnout do davu. Ale úderem padesátky jako by se něco změnilo. Tedy ne najednou. Spíš pomalu a nenápadně, zato jistě. Začala jsem totiž zjišťovat, že spoustu věcí už dělat nechci.
Už nepotřebuji být všude
Asi to také znáte, ten pocit, že když odmítnete pozvání, někam nejdete nebo se neúčastníte společenské akce, že o něco důležitého přicházíte. Dnes se už na to dívám jinak. Nemusím být na každém setkání nebo oslavě a nemusím znát všechny lidi. Nemusím chodit tam, kde se necítím dobře jen proto, že se to od mě očekává. A vůbec nemusím předstírat nadšení z něčeho, co mě ve skutečnosti vůbec nezajímá.
Zjistila jsem totiž, že můj vlastní klid má pro mě větší hodnotu než společenský program a nabitý diář. Možná je to věkem, že jsem opravdu zestárla a jsem línější. Anebo jsem konečně začala chápat, že záleží hlavně na tom, co já chci.
Přestala jsem se porovnávat
Dříve bylo tak snadné podlehnout dojmu, že jiným se žije lépe. Někdo má hezčí dům, jiný nové auto. Další cestuje několikrát za rok do zahraničí nebo má dokonale zařízený, moderní byt. Nyní si více uvědomuji, že vlastně nevidím celý život druhého člověka, pouze tu jeho výkladní skříň, kterou chce světu ukázat.
Když se na tímto zamyslím a položím si otázku, zdali bych si s ním svůj život vyměnila, tak zjišťuji, že ale vůbec o to nestojím. Mám ráda ten svůj život.
Nechci už nakupovat jen proto, abych měla pocit, že žiju
Jak jsem starší, tak méně rozumím tomu, proč mě společnost a zejména reklamy nabádají stále něco kupovat, i když to nepotřebuji. To budu jako šťastnější? Nové dekorace, nové oblečení a další věci, které jen plní můj byt. Jistě, i já si občas něco koupím, ale s rozmyslem a bez onoho tlaku, že to musím mít, jinak nebudu in.
Vlastně mě přestal bavit konzumní způsob života naší společnosti. Už nechci zažívat, že nakupování je odměnou za život, který člověk tráví někde mezi prací, povinnostmi a únavou. Je zajímavé, že více než nová věc mi udělá radost obyčejná procházka, dobrá káva, zajímavá kniha.
Začala jsem si více chránit svůj klidný život
V minulosti jsem často narážela na to, že jsem se musela obhajovat nebo vysvětlovat, proč něco nechci, proč někam nejdu, proč mám jiný názor, proč mi některé věci připadají nedůležité, zatímco jiným nikoliv.
Už nikomu nic nevysvětluji. Pokud něco z mého života nechápe, nevadí. Nemusí to chápat. Možná to je právě jedna z největších změn, jež s věkem přicházejí. Přestanete mít potřebu přesvědčit všechny okolo sebe, že žijete správně. Protože vám bude stačit, že váš život dává smysl vám samým.
Nemusím vypadat na třicet
Ženské magazíny učí, jak se oblékat, malovat, hubnout, cvičit a já nevím co všechno, aby nestárla. Ale jde to vůbec nestárnout, když se jedná o přirozený životní proces? Pečuji o sebe, to ano, ale neutrácím tisíce za kdovíjaké krémy proti vráskám. Nevyužívám služeb estetické medicíny.
Důležitější je pro mě fyzické a psychické zdraví a mít dostatek energie na život, který mě ještě čeká. A ne abych se bála svého vlastního odrazu v zrcadle a hroutila se z každé vrásky, která mi na tváři přibude.
Více chápu cenu obyčejného dne
V mládí má člověk potřebu, aby se stále něco dělo a aby jeho počíná někam směřovalo. Po padesátce najednou zjišťuji, že i obyčejný klidný den je ve skutečnosti velmi příjemným zážitkem. Nepotřebuji zažívat velké věci, abych se cítila dobře.
Skutečná svoboda po padesátce možná nespočívá v tom, že konečně můžeme dělat všechno, co chceme. Ale v tom, že už nemusíme dělat téměř nic jen proto, že to od nás očekávají ostatní.
Zdroj: autorka, midlifehacks.com