Zkušený záchranář vysvětluje, proč se turisté v horách dostávají do problémů častěji než dřív

Náčelník horské služby Krkonoše Pavel Cingr už dlouhé roky sleduje, jak se mění chování návštěvníků i samotná horská krajina. Dobře ví, že nejde o to, kdo má nejnovější vybavení, ale jak člověk přemýšlí. Každý rok řeší desítky zásahů, u kterých se opakuje stejný vzorec. Lidé přijedou sebevědomě, ale bez základní znalosti prostředí. Domnívají se, že se může jít téměř kamkoli, protože jsou přece na známé hoře. Jenže Krkonoše mohou během pár minut změnit náladu a turistu nepříjemně překvapit.

Cingr často zdůrazňuje, že největším nepřítelem v horách není počasí. Je to přesvědčení, že když se něco stane, pomoc dorazí okamžitě. V zimě přitom může cesta k zraněnému trvat i desítky minut a přístup komplikuje vítr, mlha nebo led na cestách. Když do toho započítá výbavu, kterou mnozí zanedbají, vznikne kombinace, kvůli které se ze snadné procházky stává riziková situace.

Záchranáři si všimli, že turisté spoléhají na telefony tak silně, až zapomínají na základní věci. Mobilní navigace pomůže, ale nezastoupí čelovku, teplou vrstvu nebo schopnost zhodnotit terén. Stačí malá chyba v odhadu, rychlé stmívání nebo omrzlá stezka a člověk nemusí tušit, že se už pohybuje mimo bezpečnou trasu.

Rizika nejsou jen na hřebenech. Lavinové svahy v Krkonoších jsou známé a každý rok se objeví situace, které potřebují zásah přímo v terénu. Cingr připomíná, že lavina není vzdálené téma z Alp. Stejně důležité jsou i situace na sjezdovkách. Časté jsou úrazy vzniklé z nepozornosti nebo z toho, že lidé nezastaví v bezpečném místě. Když se pak musí zraněný transportovat dolů, hraje roli každá minuta i to, jestli okolní lyžaři respektují pokyny záchranářů.

Zkušenosti horské služby ukazují, že lidé se v krizových momentech často snaží příliš improvizovat. Přitom platí jednoduché zásady, které mohou výrazně ovlivnit výsledek. Zůstat na viditelném místě, neodcházet ze stopy, nepouštět se do zbytečného hledání alternativních cest. Přivolání pomoci je jedna věc, ale záchranář potřebuje hlavně vědět, kde přesně má člověka hledat. To je klíčové v mlze nebo v noci, kdy se viditelnost blíží nule.

Pokud dojde k úrazu, je důležité okolí zabezpečit. Na sjezdovce to znamená označit místo tak, aby už nikdo další nespadl. Při pádu v terénu je dobré přidat vrstvu oblečení a minimalizovat ztráty tepla. Všechny tyto kroky výrazně pomáhají i samotným záchranářům, kteří pak mohou provést zásah rychleji.

Krkonoše nejsou nebezpečné samy o sobě. Riziko vzniká tehdy, když člověk začne přehlížet drobnosti. Každý zásah Horské služby Krkonoše je jiný, ale jedno mají společné. Stačilo maličko a problém by vůbec nevznikl. Nabít telefon, přibalit teplou vrstvu, zkontrolovat předpověď a vyrazit s vědomím, že hory nejsou kulisa pro fotku. Je to prostředí, které se rychle mění a očekává od návštěvníků určitý respekt.

Pavel Cingr říká, že i po tolika letech v něm hory stále vzbuzují úctu. Každá sezona přináší krásné okamžiky i náročné situace. A pokud lidé pochopí, že drobná příprava dokáže předejít dlouhému zásahu, budou si Krkonoše užívat bezpečněji. Turistika pak není o tom, kdo má lepší vybavení, ale kdo dokáže přijmout, že hory mají vlastní rytmus.

Zdroj: Noveregiony.cz (odkaz)