Článek
Každý vztah má období, kdy je sexu méně. Někdy za tím stojí únava, malé děti, stres v práci, nemoc nebo obyčejné zahlcení každodenností. Samo o sobě to nemusí znamenat katastrofu. Problém začíná ve chvíli, kdy se z dočasného útlumu stane dlouhodobý stav a jeden z partnerů v něm zůstává nespokojený.
Vztah bez sexu totiž může být klidný a funkční pouze tehdy, když takové nastavení vyhovuje oběma. Některé páry staví blízkost hlavně na důvěře, společném životě, dotecích nebo jiné formě něhy. Pokud ale jeden z partnerů sex postrádá a druhý jeho potřebu odbývá, nejde už jen o rozdílnou chuť na intimitu. Vztah se dostává do nerovnováhy.
Terapeutka Laurie Singerová upozorňuje, že nenaplněná sexuální potřeba může v partnerství vyvolávat nejistotu, samotu a postupné citové vzdalování. Člověk, který se opakovaně setkává s odmítnutím, si často začne klást otázku, zda je ještě přitažlivý, důležitý a milovaný. To se pak snadno promítne i do běžné komunikace mimo ložnici.
Když intimita mizí pomalu
Sexuální ochladnutí většinou nepřichází ze dne na den. Často se vytrácí pozvolna. Partneři se méně dotýkají, méně spolu flirtují, přestávají si vyhrazovat čas jen pro sebe. Z ložnice se může stát místo spánku a z partnerského vztahu provozní jednotka, která řeší hlavně děti, účty, práci a domácnost.
Psychoterapeutka Elisabeth Crainová připomíná, že fyzická blízkost je pro mnoho lidí důležitým způsobem, jak cítit lásku, přijetí a bezpečí. Nemusí vždy jít o samotný pohlavní styk. Význam mají i objetí, polibky, něha, doteky a obyčejná chuť být druhému nablízku. Jestliže zmizí i tyto projevy, bývá to často vážnější signál než samotný pokles sexuální aktivity.
V odborné literatuře se jako vztah bez sexu často označuje partnerství, ve kterém mají lidé sex méně než desetkrát za rok. Některé výzkumy ukazují, že část manželství nezažije sexuální kontakt ani jednou za celý rok. Jenže samotná statistika neříká všechno. Dva lidé mohou mít sex zřídka a být spokojení. Jiný pár může mít stejnou frekvenci a jeden z nich přitom vnitřně trpí.
Čtyři chvíle, kdy už je nutné zpozornět
Prvním vážným signálem je dlouhodobý nezájem bez snahy hledat příčinu. Pokud jeden z partnerů o intimitu nestojí a zároveň odmítá mluvit o tom, proč se to děje, druhý zůstává bez odpovědi. Ještě horší je situace, kdy jsou jeho pocity zlehčovány nebo označovány za přehnané.
Druhým signálem je citové odpojení. Partneři spolu sice sdílejí domácnost, ale přestávají sdílet sebe. Nemluví spolu o tom, co prožívají, nevyhledávají společný čas a radost ze vzájemné blízkosti se vytrácí. V takovém vztahu se člověk může cítit osaměle i vedle někoho, s kým žije mnoho let.
Třetím varováním je zášť. Ta se rodí pomalu, ale dokáže vztah poškodit velmi silně. Když se odmítnutí a frustrace dlouho neřeší, začnou se objevovat výčitky, podrážděnost a nepřátelská atmosféra. Partner pak přestává být někým, ke komu se člověk obrací pro oporu.
Čtvrtým bodem je neochota na vztahu pracovat. Terapeutka Aliyah Mooreová upozorňuje, že pokud jeden nebo oba partneři odmítají přiznat problém s intimitou a nehledají žádné řešení, může to vypovídat o lhostejnosti k samotnému partnerství. Krize se dá překonat jen tehdy, když se jí oba rozhodnou čelit.
Rozchod není něco, co by měl člověk udělat jen proto, že mu to radí okolí. Vztahy jsou složité a každý pár má vlastní pravidla. Pokud ale chybí intimita, otevřenost, respekt i ochota něco měnit, už nejde pouze o sex. Jde o to, zda se ve vztahu oba lidé ještě cítí chtění, slyšení a v bezpečí.
Zdroj: Novinky.cz