Článek
Když v roce 1972 vyšla zpráva The Limits to Growth, vyvolala obrovskou pozornost i odpor. V češtině se její název překládá jako Meze růstu a dodnes patří mezi nejznámější texty o vztahu ekonomiky, společnosti a přírodních limitů. Za zprávou stál tým Donelly H. Meadows, Dennise L. Meadowse, Jørgena Randerse a Williama W. Behrense III. Pracovali pro Římský klub a opírali se o počítačový model World3, který vycházel ze systémové dynamiky Jaye W. Forrestera z MIT.
World3 se často zjednodušuje jako model, který měl předpovědět konec civilizace. To ale není přesné. Jeho smyslem nebylo určit konkrétní datum kolapsu ani vyděsit veřejnost jednou křivkou. Model se snažil ukázat, jak se navzájem ovlivňují populace, průmyslová výroba, zemědělství, zásoby neobnovitelných zdrojů a znečištění.
Právě propojení těchto oblastí bylo na svou dobu mimořádně silné. World3 neviděl ekonomiku odděleně od planety. Ukazoval, že vyšší výroba může krátkodobě zvyšovat životní úroveň, ale zároveň zrychluje spotřebu surovin a zvyšuje tlak na prostředí. Více potravin může podpořit růst populace, ale tento růst zase vytváří nové nároky na půdu, energii a vodu.
Model tím neříkal, že každé zlepšení je špatně. Upozorňoval spíš na to, že systém může určitou dobu růst velmi úspěšně, a přesto se přibližovat k hranici, kterou není vidět hned. V tom spočívala hlavní myšlenka Mez růstu. Problém nemusí přijít proto, že by lidstvo nic neumělo, ale proto, že reaguje pozdě.
Proč se starý World3 pořád bere vážně
World3 měl od začátku mnoho kritiků. Část ekonomů tvrdila, že autoři podcenili schopnost trhu, cen, inovací a nových technologií řešit nedostatek zdrojů. Tato kritika není bez významu. Model skutečně nebyl detailní mapou světové ekonomiky, nepočítal se všemi politickými rozhodnutími, technologickými skoky ani rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.
Jenže jeho hodnota ležela jinde. World3 ukazoval chování velkého systému, ve kterém mají změny zpoždění. Znečištění se nehromadí ze dne na den. Vyčerpání půdy, úbytek zdrojů nebo tlak na ekosystémy se také neprojeví okamžitě. Společnost proto může dlouho nabývat dojmu, že je všechno v pořádku, i když se pod povrchem hromadí problém.
To je důvod, proč se k World3 lidé vracejí i dnes. Ne proto, že by šlo o bezchybný stroj na předpovídání budoucnosti. Spíše proto, že vystihl jeden velmi nepříjemný princip. Pokud ekonomika stojí na představě trvalého růstu spotřeby, výroby a nároků na zdroje, musí dříve nebo později narazit na otázku, kde jsou hranice.
Novější analýzy navíc ukazují, že původní scénáře nelze jednoduše označit za omyl. Některé historické trendy se pohybují blíž varovným variantám, než by si kritici Mez růstu přáli. To neznamená, že původní model přesně popsal 21. století. Znamená to ale, že otázka, kterou položil, nezmizela.
World3 je proto zajímavý i po více než padesáti letech. Nepotřebuje být dokonalý, aby byl důležitý. Jeho síla spočívá v jednoduchém varování: růst, který ignoruje limity prostředí, může vypadat dlouho úspěšně. A právě v tom je riziko. Když se problémy projeví naplno, nemusí už být prostor na pohodlné řešení.