Článek
Vánočka, která opravdu vydrží
Češi se v prosinci pouštějí do pečení s až neobvyklým zápalem. Vánočka patří mezi klasiku, která vyžaduje trochu trpělivosti a hodně péče. Právě proto se kolem ní každoročně točí otázka, jak zajistit, aby i druhý nebo třetí den chutnala stejně dobře jako čerstvá. Josef Maršálek, dnes jedno z nejznámějších jmen české cukrařiny, se k tomuto tématu vrací s lehkostí člověka, který vyrostl na venkově a má v paměti každou vůni rodinných Vánoc. V jeho vyprávění se objevují obrázky mrazivých rán, teplé kuchyně a těsta, které mu formovalo dětství.
Maršálek často říká, že vánočka je pro něj spíš drobný rituál než jeden z receptů. A neváhá ji péct i mimo sezonu. Doma se u něj objevuje klidně v létě, protože podle něj není důvod upínat se k prosincovým svátkům. Zároveň dodává, že čím častěji člověk peče, tím víc ocení malé triky, které dokážou změnit obyčejný recept v něco, co má delší životnost.
Jeden nenápadný krok navíc
I když se pekaři rádi přou o techniku pletení nebo délku kynutí, Maršálek upozorňuje na detail, který mnohé překvapí. Vysvětluje, že když se v receptu nahradí máslo obyčejným rostlinným olejem ve stejném množství, výsledná vláčnost se prodlouží o několik dní. Olej se totiž do těsta zapracuje rovnoměrněji a drží v něm i po vychladnutí. Vánočka díky tomu netvrdne tak rychle a zůstává jemná. Podle jeho zkušeností si lidé rozdíl ani neuvědomí, přesto chválí strukturu i vůni. Právě to ho vede k myšlence, že tradice nemusí být zabetonovaná. Může žít vlastním tempem a přizpůsobit se moderní kuchyni.
Maršálek zároveň připomíná, že základní kroky nelze obejít. Těsto potřebuje čas i pečlivé vypracování. Kdo si chce ověřit správnou konzistenci, může použít známý test okénka, kdy se kousek těsta jemně roztahuje do tenké blanky. Pokud se netrhá, je připravené na další práci. Pak už se jen plete, nechá znovu nakynout a peče při postupně snižované teplotě, která zabrání popraskání povrchu.
Kouzlo, které se dědí
Na Maršálkově přístupu je zajímavé, jak přirozeně propojuje staré s novým. Vzpomínky na dětství s babičkou se v jeho podání nezdají jako sentiment, spíš jako pevný bod, ke kterému se dá kdykoli vrátit. A právě vánočka je symbolem toho návratu. Jednoduchá surovina navíc může zajistit, že si rodina dopřeje měkké pečivo i po několika dnech. To je podle něj možná největší kouzlo. Spojení tradice, osobního příběhu a nenápadné moderní úpravy, která funguje bez ohledu na roční dobu.
Vánočka tak přestává být jen sezonní pečivo. Stává se malým rodinným obřadem, při kterém si každý najde svůj vlastní způsob. A Maršálkův tip může být přesně tím, co u domácího stolu zůstane jako tiché tajemství.
Zdroj: TopRecepty.cz (odkaz)
