Článek
U Buku v Prachovských skalách hořelo tam, kde se oheň rozdělávat nesmí
Prachovské skály patří k nejznámějším místům Českého ráje. Lidé sem jezdí kvůli vyhlídkám, pískovcovým věžím, úzkým průchodům mezi skalami i lesům, které celé oblasti dávají její zvláštní atmosféru. Jenže právě v takovém prostředí se z obyčejné lidské nezodpovědnosti může velmi rychle stát vážný problém.
U rozcestí U Buku, které leží přímo v turisticky frekventované části Prachovských skal, zůstalo po neznámých návštěvnících spálené místo. Podle zveřejněného videa si tam někdo rozdělal ohniště, a to v lokalitě, kde je otevřený oheň zakázaný. Výsledkem je černý flek na zemi. Na první pohled možná jen malá stopa po lidské hlouposti, ve skutečnosti ale varování, jak málo někdy stačí.
Prachovské skály nejsou běžný lesní kout, kde by se dalo přimhouřit oko nad tím, že si někdo opéká buřty mimo vyhrazené místo. Území leží v Chráněné krajinné oblasti Český ráj a samotné Prachovské skály mají režim přírodní rezervace. Jde tedy o místo, kde se návštěvníci musí chovat s větší opatrností než v obyčejném parku za městem.
Zakázaný oheň v chráněném území není maličkost
Pravidla pro pohyb v Prachovských skalách nejsou napsaná proto, aby někomu kazila výlet. Mají chránit přírodu, skály, lesní porosty i samotné návštěvníky. V lese je zde zakázané kouřit, rozdělávat oheň, tábořit nebo bivakovat. Podobná omezení platí v chráněných krajinných oblastech obecně, pokud nejde o zastavěná území obcí nebo výslovně vyhrazená místa.
Důvod je naprosto praktický. Lesní terén mezi pískovcovými skalami dokáže být za sucha velmi citlivý. Jehličí, listí, kořeny, staré dřevo a členité svahy vytvářejí prostředí, kde se oheň nemusí držet jen tam, kde ho člověk založí. I když se ohniště na povrchu zdá uhašené, pod ním může ještě nějakou dobu doutnat žhavý materiál. Stačí vítr nebo sušší období a z malého ohniska může být zásah hasičů ve špatně dostupném terénu.
Právě to je na podobných případech nejnebezpečnější. Lidé často vidí jen vlastní pohodlí a pár minut u ohně. Nevidí už riziko, které po sobě nechávají ostatním. V Prachovských skalách přitom nejde jen o případnou škodu na porostu. Požár by mohl ohrozit turistické trasy, zvířata, skalní prostředí i práci lidí, kteří se o tuto část Českého ráje starají.
Černý flek, který by měl být varováním
Spálená země u rozcestí U Buku je malá jen rozměrem. Významově je mnohem větší. Ukazuje, že část návštěvníků stále bere chráněná území jako kulisu pro vlastní zábavu, ne jako místo s jasnými pravidly. Přitom nejde o žádnou složitou vědu. V lese v Prachovských skalách se oheň nerozdělává. Tečka.
Každý, kdo do podobné lokality vstupuje, by měl počítat s tím, že tam není sám. Jsou tam další turisté, správci území, ochránci přírody, místní lidé a hlavně příroda, která se neumí bránit slovně ani pokutou. Brání se až následky. Spáleným místem, zničeným porostem nebo v horším případě požárem, který už nikdo nezastaví jedním kýblem vody.
Tentokrát zůstala u Buku jen černá skvrna. To ale není důvod k uklidnění. Spíš naopak. Je to připomínka, že v tak cenném území může jediná bezohledná skupina pokazit to, co jiní chrání celé roky. Prachovské skály mají být místem obdivu, ne místem, kde po lidech zůstávají nelegální ohniště.
Zdroj: Prachovskeskaly.com, zadnyspeky.cz