Únava i chutě na sladké. Často za tím stojí hormon stresu

Kortizol je běžná součást našeho dne. Tělo ho zvyšuje, když je třeba zabrat, soustředit se nebo zvládnout náročnější situaci. Ráno je přirozeně nahoře, aby nás probudil, a během dne reaguje na změny prostředí. V problémy se však mění ve chvíli, kdy vysoká hladina trvá dlouhodobě. Moderní život mu k tomu bohatě pomáhá. Krátký spánek, rychlý pracovní rytmus, telefon vždy po ruce a minimum odpočinku. Tělo pak začne běžné podněty vyhodnocovat jako hrozbu a kortizol drží vysoko i v době, kdy bychom měli spíš zpomalit.

Když se hormon začne hromadit, projeví se to nenápadně. Člověk se probudí unavený, i když spal dost hodin. Během dne se hůř soustředí, nálada kolísá a chuť na sladké přichází mnohem častěji než dřív. Tělo se tak snaží doplnit rychlou energii, protože má pocit trvalého ohrožení. Není to lenost ani nedostatek vůle. Je to fyziologická reakce na dlouhodobé napětí.

S vyšším kortizolem se zhoršuje i imunita. Organismus má méně prostoru na regeneraci a snadněji podlehne nachlazení. Mnoho lidí si stěžuje na to, že sice odpočívají, ale pocit klidu se nevrací. Často je důvod právě tady. Hormon sice pomáhá aktivovat tělo, ale jen pokud má možnost později klesnout. Když ne, celý systém se přetíží.

Jedním z nejdůležitějších kroků je stabilní rytmus dne. Tělo reaguje na světlo a pravidelnost. Když člověk usíná pokaždé v jinou dobu, není jasné, kdy má hormon začít klesat. Už jen omezení obrazovek před spaním a delší čas na uklidnění dokáže hladinu kortizolu snížit.

Pomáhá i obyčejný pohyb. Nemusí být náročný. Mnohem lepší výsledky má pravidelná, lehká aktivita, která rozhýbe tělo bez nadměrného zatížení. Stačí procházka během pauzy, krátké protažení nebo cvičení, které nesoutěží s výkonem. Tělo díky tomu pochopí, že stresová reakce může odeznít.

Důležitou roli hraje také jídlo. Velké pauzy mezi jídly zvedají hladinu hormonu, protože tělo přepne do úsporného režimu. Naopak pravidelné porce s dostatkem bílkovin pomáhají udržet energii stabilní. Sladkosti sice krátkodobě zvednou náladu, ale později hormon opět vyletí nahoru. Stejně tak se vyplatí omezit nadměrné množství kofeinu, které může u citlivějších lidí stres zbytečně zesílit.

Podceňovat se nemá ani dech. Pomalé dýchání do břicha s delším výdechem aktivuje systém, který pomáhá tělu brzdit. Několik minut denně dokáže citelně snížit napětí a pomáhá rychle vrátit tělu pocit bezpečí.

Jakmile kortizol začne klesat, tělo na to reaguje překvapivě rychle. Spánek je hlubší, ráno se lépe vstává a chuť na sladké už není tak silná. Zlepšuje se paměť i pozornost, protože organismus už nepracuje v režimu neustálé pohotovosti. Energie se vrací postupně, ale stabilněji, než když se člověk spoléhá jen na kávu nebo rychlá jídla.

Kortizol není nepřítel. Je to pomocník, který drží tělo v chodu a umožňuje zvládat zátěž. Problém nastává, až když ho je příliš. Rovnováha je dosažitelná i bez drastických změn. Nejlépe fungují malé návyky, které se dají udržet každý den. Tělo pak znovu začne pracovat tak, jak bylo navrženo. Klidně, svižně a bez zbytečné zátěže.

Zdroj: Healthline.com (odkaz)