Článek
1. Trampská svoboda v nových mantinelech
Tramping býval synonymem svobody, přátelství a romantiky pod širým nebem. Stačil batoh, spacák, kytara a parta, se kterou se dalo mlčet u ohně. Žádná elektřina, žádné výdobytky moderní civilizace – jen les, písničky a hvězdy nad hlavou. Jenže časy se mění. A s nimi i tramping.
Zatímco dřív šlo o tichý únik od civilizace, dnes se na některých místech přírody odehrává její narušování. Do trampských osad se vplížily nové zvyky – a ne vždy jdou ruku v ruce s respektem k přírodě.
2. Která tábořiště přežijí a která skončí?
Nejvíc je to vidět právě na Kokořínsku. Tam, kde dřív stávaly dočasné přístřešky z celty a klacků, dnes rostou trvalé sruby – slepené montážní pěnou, postavené z čerstvě pokácených stromů. Noční klid střídá dunění reproduktorů a lesem se místo dýmu z ohniště line vůně levného alkoholu.
Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj tak zasáhla. Ne sama, ale ve spolupráci s obcemi, ochranáři i zástupci samotných trampů. Výsledkem je redukce nocovišť: z 138 lokalit zůstává legálních jen 31. Zbytek končí – nebo se musí změnit.
Bushcraft
3. Pravidla, která vznikla ve spolupráci s trampy
Nejde ale o žádnou válku s přírodním turismem. Právě naopak. Nová pravidla nevznikla za stolem úředníků, ale dialogem s lidmi, kteří v lesích skutečně tráví čas. Mezi nimi i tramp Libor Hartych, který byl součástí vyjednávání. A jeho slova mluví za vše:
„Toto není konec trampingu, ale šance začít znovu, správně. Sruby s pěnou jsou výsměchem hodnotám, které jsme se učili od Foglara. A alkohol do lesa nepatří.“
Tato pravidla tak neomezují svobodu, ale připomínají, že svoboda není bezbřehá – obzvlášť tam, kde žijí chráněné druhy a kde leží staleté archeologické poklady.
4. Co vadí nejvíc: sruby, pěna a čerstvě ořezané stromy
Z pohledu ochranářů nejde jen o estetiku nebo nostalgii. Nelegální stavby ničí ekosystém, který byl po generace chráněn. Kořeny narušené těžbou, zvířata vyplašená hlukem, ohniště v mechu nebo ve svahu, kde může vzniknout eroze. A především – lidský přístup, který se z „jsme hosté“ změnil na „děláme si, co chceme“.
Tramping má hluboké kořeny v české kultuře, ale přežije jen tehdy, když se dokáže znovu spojit s tím, co ho dříve definovalo: úcta k přírodě a pokora.
5. Naděje pro tradici: 31 nocovišť dostalo zelenou
Zachráněných 31 lokalit je důkazem, že dohoda je možná. Trampové, kteří znají lesy jako své boty, jsou často sami první, kdo si všimne nepořádku, cizích ohnišť nebo nepovolených staveb. Právě oni se teď mohou stát partnery při hlídání rovnováhy mezi tradicí a ochranou přírody.
Sám patřím mezi ty, kteří v přírodě hledají klid, ne únik k alkoholu. Plynový vařič mi nahradí oheň tam, kde ho rozdělávat nesmím. Suché větve sbírám místo sekání. A když zpívám, tak potichu – pro sebe a stromy kolem.
Závěr
To nejcennější, co může tramping nabídnout, není adrenalin nebo večírek pod hvězdami. Je to pocit tichého souznění s přírodou, kamarádství beze slov a vědomí, že jsme součástí něčeho většího. Když tohle neztratíme – a nepřenecháme lesy hlučným vetřelcům – přežije tramping i další století.
Zdroj: Novinky.cz (odkaz), zadnyspeky.cz
