Středomoří u nás: proč se olivovníkům začíná dařit i v českých podmínkách

Ještě před pár desítkami let působila myšlenka olivovníku vysazeného na české zahradě spíš jako kuriozita. S postupujícím oteplováním se to ale mění. Od 60. let minulého století se v Česku zvýšila průměrná teplota zhruba o dva stupně Celsia a to už je zásadní posun. Díky mírnějším zimám se olivovníky dokážou udržet i mimo skleníky, zejména v nejteplejších oblastech – na jižní Moravě nebo v Polabí.

Podle genetičky Pavly Přinosilové z Mendelovy univerzity v Brně se olivovníky v Česku zatím pěstují jen ojediněle, ale šance na jejich rozšíření stoupají. „Rostou pomalu, potřebují teplo a specifické podmínky pro množení. V laboratořích ale dokážeme vytvořit prostředí, které jim vyhovuje,“ vysvětluje.

Problémem zůstává množení. Olivovník totiž zakořeňuje obtížně, jeho výhony rostou pomalu a výsledek silně závisí na konkrétním genotypu. Přirozené množení řízkováním je proto často neúspěšné.

Vědci spolupracující s česko-italskou firmou Vitrotree by Battistini se proto soustředí na tzv. mikropropagaci in vitro. Tento postup umožňuje získat geneticky totožné sazenice, tedy klony původní rostliny. Z olivovníku se odebere malý kousek pletiva, který se přenese do sterilního živného média s minerály, vitamíny a regulátory růstu. V laboratorních podmínkách tak vzniká mladá rostlina, kterou je možné později vysadit.

Každý kultivar ale vyžaduje trochu jiné složení živin a přesné pH prostředí. Pokud by podmínky nebyly správně nastavené, vývoj sazenice ztroskotá. Proces trvá týdny a je nutné jej neustále sledovat.

I když se olivovníkům daří přežívat, na úrodu domácích oliv si ještě dlouho počkáme. Stromy sice rostou, ale plody potřebují k dozrání dlouhou vegetační dobu a český podzim ji zkracuje. Ve Středomoří zrají olivy i na přelomu listopadu a prosince, u nás už je v té době příliš chladno.

To však neznamená, že by olivovníky neměly své místo na českých zahradách. Stále častěji se objevují jako okrasné stromy, podobně jako fíkovníky, kaki nebo dokonce mrazuvzdorné palmy. Pro mnoho lidí představují symbol jižní atmosféry a připomínku dovolených u moře.

Přezimování je pro olivovník klíčové. Pokud je zasazený v nádobě, měl by strávit zimu v chladné, ale světlé místnosti – třeba v zimní zahradě nebo na chodbě, kde teploty neklesají pod -5 °C. Ve volné půdě dokáže krátkodobě snést i mrazy kolem -12 °C, v ojedinělých případech -14 °C.

Při nižších teplotách je však nutné chránit ho textiliemi nebo přitápět topnými kabely. Přestože některé výhony mohou omrznout, strom obvykle obrazí z kmene. Paradoxně by mu pomohla i sněhová pokrývka, která funguje jako izolace. Jenže právě sníh na jihu Moravy i v Polabí v posledních letech spíše mizí.

Olivovník není jen okrasný strom. Patří mezi nejdéle žijící rostliny na Zemi. Na Krétě roste exemplář starý zhruba čtyři tisíce let a některé stromy v jeruzalémské Getsemanské zahradě mají kořeny pamatující biblické časy.

Možná právě proto budí takový zájem i u nás – jako symbol odolnosti a tradice. Vědci ale hledí hlavně k budoucnosti. Pokud se podaří zvládnout jeho množení v laboratořích, olivovníků na českých zahradách rychle přibude.

Olivovníky se zatím nestanou běžnou součástí českých sadů. Nebudeme mít hektary olivových hájů, které by konkurovaly vinohradům. Přesto se postupně stávají součástí naší krajiny – alespoň v menším měřítku. Oteplující se klima jim nahrává a vědci intenzivně hledají způsoby, jak jejich pěstování zpřístupnit širší veřejnosti.

Pro české zahrádkáře to znamená jediné: pokud si vysadí olivovník, je šance, že strom přežije a stane se ozdobou dvora či zahrady. A kdo ví – třeba za několik desetiletí nebude sklenice oliv z vlastní zahrady taková utopie, jak se dnes zdá.

Zdroj: Novinky.cz (odkaz), zadnyspeky.cz