Článek
Když se řekne zelňačka, většina lidí si představí zimní odpoledne, praskající kamna a vůni kysaného zelí linoucí se z hrnce. Je to polévka, která dokáže zahřát, nasytit a navíc v sobě nese kus historie, kterou by leckterý kuchař dnes mohl závidět.
Zelňačka se objevovala už v dobách, kdy se v českých chalupách vařilo z toho, co bylo. Kysané zelí bylo tehdy pokladem – vydrželo přes zimu a dodávalo tělu vitamíny, když jiná zelenina nebyla. Lidé ho míchali s bramborami, vepřovým sádlem a zbytkem uzeného. Vznikla polévka, která byla jednoduchá, levná, ale přitom plnohodnotná.
Polévka pro tělo i duši
Zelňačka není jen jídlo – je to nálada. V horských oblastech, třeba na Valašsku nebo v Jeseníkách, ji dělali s klobásou a bramborami, aby zahnala mráz. Na jižní Moravě se zase přidávala smetana, která ji zjemnila. Na Šumavě ji doplňovali houbami, protože tam byly vždycky po ruce. Každý kraj měl svou verzi a všechny měly jedno společné – voněly po domově.
Když se člověk zakousne do kousku měkkého zelí a ucítí kyselost vyváženou trochou sladké papriky a kmínu, ví, že je to chuť, kterou moderní kuchyně už často zapomněla.
Kyselé zelí jako české zlato
Kysané zelí se v Čechách dělalo už od středověku. Kvašení nebylo jen způsob konzervace, ale i prostředek, jak přežít zimu bez švihu vitamínu C. Každý sedlák měl svůj sud, často zakopaný ve sklepě, a na podzim se do něj nacpalo tolik zelí, kolik se vešlo. A když venku mrzlo, zelňačka byla první věc, která se na kamnech ohřála.
Zelí navíc nebylo jen potravina, ale i lék. Pomáhalo trávení, posilovalo imunitu a – jak tvrdily staré kuchařky – „čistilo krev“. Dnes to zní úsměvně, ale moderní věda jim dává za pravdu: kysané zelí je plné probiotik a enzymů, které prospívají střevům i obranyschopnosti.
Zelňačka v moderní kuchyni
Zelňačka přežila i dobu, kdy se do módy dostaly instantní polévky a rychlá jídla. Možná proto, že má něco, co žádný sáček nenahradí – vůni. Když se na plotně pomalu vaří cibule s kmínem, brambory se rozpadají a klobása zbarví vývar do zlatova, kuchyní se rozhostí klid.
Dnes ji dělají i kuchaři, kteří by ji dřív považovali za příliš „obyčejnou“. Jen ji občas podávají v moderní verzi – s kouskem kysané smetany a čerstvým chlebem. Ale princip zůstává stejný: jednoduchost, trpělivost, chuť.
Proto zelňačka nikdy nezmizí
V době, kdy se všechno zrychluje, má tahle polévka přesně opačný účinek – zpomalí vás. Každá lžíce připomene, že dobré věci potřebují čas, a že kuchyně nemusí být složitá, aby byla opravdová.
Ať už ji děláte z kysaného zelí, s klobásou nebo s bramborem a smetanou, princip je pořád stejný: spojit chuť kyselého, sladkého a slaného do jednoho harmonického celku. Možná právě proto chutná stejně dobře i po stovkách let.
Recept na vylepšenou zelňačku s kouřovým nádechem
Počet porcí: 4 Doba přípravy: 25 minut Kalorie: cca 154 kcal na porci
Suroviny
- 2 cibule
- špetka kmínu
- 1 uherská klobása (čabajka)
- 1 brambora
- 1 šunková klobása
- 1 balení kysaného zelí
- 2 lžíce mleté sladké papriky
- sůl, pepř
Postup
1. V hrnci na troše oleje krátce orestujeme kmín, přidáme pepř a trochu soli. Se solí opatrně, kysané zelí je samo o sobě dost slané.
2. Přidáme na půlkolečka nakrájené klobásky a necháme je zatáhnout, aby pustily šťávu a vůni.
3. Vsypeme na kostičky nakrájenou bramboru a přidáme kysané zelí (pokud jsou vlákna příliš dlouhá, můžeme je překrájet).
4. Vše zaprášíme mletou paprikou, promícháme a podlijeme vodou tak, aby suroviny byly ponořené.
5. Vaříme zhruba 20 minut, dokud brambory nezměknou a chutě se nepropojí.
Závěr
Kdo má rád klasiku, možná se na tenhle recept podívá skrz prsty. Ale stačí ochutnat a je jasné, že tahle zelňačka má šmrnc. Kouřová klobása, papriková čabajka a kysané zelí dohromady tvoří kombinaci, která je stejně poctivá jako tradiční recept, jen odvážnější. Babičky by ji možná neschválily – ale vaše chuťové buňky určitě ano.
Zdroj: Gastro.cz (odkaz), kalorické tabulky, Žádný Špeky, denik.cz (odkaz)
