Článek
Jídlo, které děti neláká
Školní jídelny voní vařenými bramborami, dušenou zeleninou a sladkými omáčkami. Co je pro dospělého běžná vůně, působí na mnoho dětíspíš odpudivě. Podle zkušeností kuchařek i dostupných šetření se tak nezanedbatelná část obědů nikdy nesní.
Hlavním důvodem je odlišnost chutí. Doma bývají děti zvyklé na jinou úpravu surovin a více koření, než jaké dovolují školní normy. Tam, kde jídelny nabízejí odlehčené a „zdravé“ varianty, děti očekávají rychlá a chuťově výrazná jídla.
Nutriční tabulky a realita talíře
Každá jídelna musí dodržovat předpisy, které určují povinné zařazení ryb, luštěnin či mléčných výrobků. Jenže právě tato jídla často patří k nejméně oblíbeným. Čočka na kyselo, rybí pokrmy nebo tvarohové dezerty děti obvykle nevidí rády.
Ani možnost výběru situaci vždy neřeší. Obvykle jsou k dispozici jen dvě varianty. Pokud si dítě nevybere ani jednu, často se spokojí jen s chlebem nebo malou částí porce. Psychologové zároveň varují, že nátlak k dojídání může vést k dlouhodobému odporu k určitým potravinám.
Školní jídelna
Jak to funguje jinde
Skandinávské země ukazují jiný přístup. Místo pevně daných jídelníčků fungují jídelny spíš jako samoobslužné bufety. Dětisi mohou poskládat jídlo z více možností a výsledkem je menší množství zbytků. V Česku převažuje model přísně svázaný recepturami, i když některé školy už zkoušejí modernější přístupy.
Finanční strop a práce kuchařek
Školní obědy jsou dotované, a proto se hospodaří s velmi napjatým rozpočtem. Kuchařky tak musí vařit levně, z dostupných surovin a podle předpisů. V takových podmínkách je těžké soupeřit s domácí kuchyní nebo oblíbeným fastfoodem.
Cesty ke změně
Řada odborníků doporučuje, aby se do plánování menu více zapojily samotné děti. Tam, kde školy spolupracují s rodiči a dávají prostor nápadům z praxe, bývá o jídlo větší zájem. Klíčové je hledat kompromis: jídlo, které má nutriční hodnotu, ale zároveň děti osloví chutí i vzhledem.
Pokud se podaří najít rovnováhu, bude méně jídla končit v koši a školní obědy přestanou být symbolem povinnosti, ale stanou se přirozenou součástí dne.
