Článek
V Jižní Koreji je káva nejen oblíbeným nápojem, ale také kulturním fenoménem. Tamní kavárny, kterých v Soulu najdete na každém rohu, se staly mnohem víc než jen místem pro rychlé setkání. Pro mladé studenty a uchazeče o práci fungují jako druhé studovny a improvizované kanceláře. Tento trend, známý pod označením Cagongjok – složenina slov „káva“ a „gongbu“ (studium) – se však začíná majitelům podniků vymykat z rukou.
Zatímco část zákazníků stráví v kavárně hodiny s notebookem, jejich útrata často končí u jediné kávy. Stoly přitom bývají zavalené učebnicemi, nabíječkami a technikou. Podle místních médií se objevily i případy, kdy si hosté přinesli vlastní tiskárnu nebo velký stolní počítač. V jedné soulské kavárně zákazník obsadil hned několik míst dvěma monitory a prodlužovačkou. Provozovatel se tehdy rozhodl radikálně – odpojil zásuvky úplně.
Za podobnými reakcemi stojí především ekonomický tlak. Vysoké nájmy a omezená kapacita kaváren znamenají, že každé místo je cenné. „Pokud tři lidé sedí celý den s jednou kávou, odradí to jiné zákazníky,“ popisuje Hyun Sung-joo, majitel kavárny v soulské čtvrti Daechi. Dodává, že většina hostů se sice chová ohleduplně – například si objedná další nápoj – ale jednotlivé excesy ohrožují udržitelnost podniku.
Do debaty se zapojil i Starbucks, který v Koreji patří k nejrozšířenějším kavárenským řetězcům. Nedávno musel řešit situace, kdy lidé přicházeli s obrovskými PC sestavami. Firma proto zavedla nové pravidlo: zákaz „objemných předmětů“. Notebooky a tablety zůstávají povolené, ale tiskárny, stolní monitory či jiné velké zařízení už do kaváren nesmí.
Rozsah fenoménu ukazuje i průzkum mezi jihokorejskou generací Z – sedm z deseti dotázaných přiznalo, že do kavárny chodí studovat alespoň jednou týdně. Někteří tam tráví i deset hodin denně, přičemž na jídlo odcházejí jinam, zatímco jejich místo zůstává „rezervované“ učebnicemi a taškami.
Kavárna
Veřejnost se v názorech rozchází. Jedna část zákazníků opatření vítá a tvrdí, že kavárny mají být místem odpočinku, rozhovorů a společenského života. Druhá část to považuje za útok na nově vzniklou kulturu – možnost pracovat v kavárnách totiž mnozí vnímají jako součást moderní identity mladé generace.
Někteří majitelé hledají kompromis. Nabízejí speciální „study zóny“ s přístupem k elektřině, nebo stanovují časové limity – například dvě hodiny u jednoho stolu. V jiných městech se objevují cedule „No Study Zone“, které mají dát jasně najevo, že kavárna je určena především k odpočinku.
Celá situace ukazuje hlubší střet vnímání veřejného prostoru. Zatímco v Evropě nebo USA je práce z kavárny spíše doplňkovým zvykem, v Jižní Koreji se stala každodenní normou. Nyní stojí kavárny před otázkou: mají se přizpůsobit produktivnímu stylu mladých, nebo se vrátit ke své původní roli?
Jisté je, že fenomén Cagongjok jen tak nezmizí. Generace Z si na studium s kávou v ruce zvykla a změnit tyto návyky nebude jednoduché. Provozovatelé kaváren proto budou muset hledat novou rovnováhu mezi pracujícími hosty a těmi, kteří si přišli jednoduše odpočinout.
Zdroj: Kvety.cz (odkaz), zadnyspeky.cz
