Prachovské skály z výšky: ranní 4K záběry ukazují Český ráj bez davů

Prachovské skály patří k místům, která v Česku není třeba dlouze představovat. Pro mnoho lidí jsou symbolem Českého ráje, školních výletů, rodinných procházek, úzkých schodišť, vyhlídek a pískovcových věží, mezi nimiž se člověk na chvíli cítí menší než obvykle. Jenže pohled ze země ukazuje pouze část jejich skutečné podoby. Teprve z výšky začne být jasné, jak výrazně se skalní město zařezává do okolní krajiny a jak promyšleně působí spleť roklí, lesů, průchodů a vyhlídek.

Nové záběry z dronu ve 4K vznikaly brzy ráno. A právě čas natáčení je pro výslednou atmosféru zásadní. Slunce je ještě nízko, a tak se na skalách střídají velmi světlá místa s hlubokými, ostrými stíny. Někde pískovec doslova svítí, o pár metrů dál se ale krajina propadá do tmavých průchodů a úzkých roklí. Výsledek nepůsobí jako obyčejné turistické video, ale spíš jako klidný filmový pohled na místo, které má za sebou mnohem delší příběh, než napovídá běžná víkendová návštěva.

Ranní natáčení mělo i praktický důvod. Záběry byly pořizovány v době, kdy se ve skalách nepohybovaly davy lidí. Cílem nebylo snímat návštěvníky, ale samotnou krajinu. Díky tomu video zachovává soukromí lidí a zároveň nepůsobí rušivě. Prachovské skály se v něm ukazují bez front, bez skupinek turistů a bez běžného denního shonu. Vynikne pískovec, les, reliéf terénu i zvláštní ticho, které člověk na turisticky známých místech často zažije jen velmi brzy ráno.

Prachovské skály nejsou pouze přírodní dominantou. Jejich historie sahá hluboko do pravěku. V oblasti byly doloženy stopy lidské přítomnosti už z mladší doby kamenné, plošina Starý hrádek je spojována s osídlením od doby bronzové a v krajině se dochovaly také stopy slovanského opevnění. Podle nálezů keramiky lze některé požárové vrstvy spojovat s 10. stoletím, tedy s dobou, kdy Přemyslovci upevňovali své postavení v českých zemích.

Jedním z nejznámějších historických momentů je návštěva císaře Františka I. Ten přijel do Jičína večer 3. června 1813 a ubytoval se na jičínském zámku. V kraji tehdy nešlo jen o odpočinek. Následující dny se nesly také ve znamení diplomatických jednání s Ruskem a Pruskem. Dne 9. června 1813 císař navštívil Prachovské skály a prošel roklí, která dodnes nese jméno Císařská chodba.

S tímto místem se pojí i několik oblíbených tvrzení. Někdy se uvádí, že zdejší kamenné schodiště vzniklo právě kvůli císařově návštěvě. Podle regionálního historika Pavla Kracíka to nelze zcela vyloučit, ale nepůsobí to příliš pravděpodobně, protože výlet byl připraven narychlo. Ještě méně podložená je představa, že panovníka skalami nesli v nosítkách. Ta patří spíše do kategorie tradovaných historek než doložených faktů. Stejného dne měl císař navštívit také Pařezskou Lhotu a skalní hrad Pařez.

Prachovské skály přitahovaly výrazné osobnosti i později. V roce 1879 sem dorazil pražský podnikatel, vlastenec a mecenáš Vojta Náprstek se svou ženou a Klubem amerických dam. Nešlo o dámy z Ameriky, ale o český spolek moderně smýšlejících a vzdělaných žen, které se hlásily k pokrokovějšímu stylu života. Výpravy se účastnil také básník Jaroslav Vrchlický. Skupina dojela povozy ke skalnímu městu a dál pokračovala pěšky. Návštěva pak vyvolala nadšené ohlasy v dobovém tisku.

Dnešní podoba Prachovských skal je úzce spojená s rozvojem turistiky. V roce 1892 začala v Jičíně působit odbočka Klubu českých turistů. Významnou roli v jejím vzniku sehráli profesoři jičínského gymnázia, mimo jiné školský rada František Lepař. Klub se později zasloužil o úpravu tras, schodišť a chodníků mezi skalními bloky.

Po vzniku Československa sehrál důležitou úlohu profesor Jakub Všetečka. Právě s jeho jménem je spojeno budování cest na dnešní Masarykově cestě. Fyzickou práci tehdy odvedli vojáci 22. ženijního pluku z Jičína v rámci výcviku. Ve skále po nich zůstala vysekaná značka pluku a letopočet 1922. Zajímavé je, že ačkoli cesta nese jméno Tomáše Garrigua Masaryka, první československý prezident po ní osobně nešel. Při slavnostním otevření ji prošel jeho tajemník.

Na historii Prachovských skal se výrazně podepsal také rod Schliků. Velišské panství s Prachovskými skalami získal v 17. století Jindřich Schlik a oblast pak byla s tímto rodem dlouhodobě spojena. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl majetek Schliků zabaven. Restituce v roce 1996 jej vrátily dědicům původních majitelů a od roku 2000 se Schlikové znovu ujali také správy turistické oblasti.

Skály ale zažily i temné období druhé světové války. Na majetek Schliků byla uvalena nucená správa a zdejší ubytovací zařízení sloužila okupačním orgánům, mimo jiné pro potřeby Hitlerjugend a Kuratoria. Zároveň se však některé jeskyně staly úkrytem lidí, kteří se před režimem schovávali. Jedním z nich byl Stanislav Hylmar, jenž po útěku z nucených prací v Německu přečkal v jedné ze skalních jeskyní období do osvobození v květnu 1945. Podle pamětnických vyprávění se o něm mezi místními vědělo, ale nikdo ho neudal.

Právě tato vrstevnatost dává záběrům z dronu další rozměr. Z výšky nejsou Prachovské skály jen krásným místem na výlet. Jsou krajinou, ve které se potkává pravěk, šlechtická historie, rozvoj české turistiky, válečné příběhy i současná ochrana přírody. Záběr, který na první pohled ukazuje jen pískovcovou věž a les, tak ve skutečnosti zabírá místo, kudy šli císař, turisté, vojáci, básníci i lidé hledající úkryt.

Důležité je také připomenout, že létání s dronem v podobné krajině není samozřejmost. Prachovské skály leží v citlivém přírodním prostředí a je nutné respektovat pravidla ochrany přírody, bezpečnosti i soukromí. Ve skalách a jejich okolí se vyskytují chráněné druhy ptáků, například výr velký, a v dutinách či jeskyních žijí netopýři. Bezohledný let by mohl způsobit víc škody než užitku. O to větší smysl dává natáčení v klidném čase, bez přibližování k lidem a bez rušení přírody.

Nové ranní záběry Prachovských skal tak nejsou jen technickou ukázkou toho, co dnes dokáže kamera ve 4K. Jsou hlavně připomínkou, že i velmi známé místo se dá ukázat jinak. Bez křiku, bez přeplněných cest, bez spěchu. Jen skály, les, světlo, stín a krajina, která si i po staletích dokáže udržet tajemství.

Zdroj: Prachovskeskaly.com, zadnyspeky.cz