Článek
Vatikándal jasně najevo, že homilie při mši svaté nemůže být svěřena laikům, ani když jde o dobře připravené, vzdělané nebo ve farnosti mimořádně respektované věřící. Dikasterium pro bohoslužbu a svátosti tím odpovědělo na žádost německé katolické církve, která chtěla mimořádné povolení pro případy, kdy by za zvláštních okolností mohl při eucharistii kázat také laik.
Z pohledu běžného farního života může taková žádost působit pochopitelně. V každé komunitě se najdou lidé, kteří mají přirozenou autoritu, umí mluvit k ostatním a někdy dokážou biblický text přiblížit s větší lehkostí než samotný duchovní. V některých farnostech navíc mohou vznikat neformální rozdíly mezi věřícími. Někteří jsou knězi bližší, jiní mají pověst obzvlášť zbožných nebo aktivních lidí. Právě odtud se může rodit dojem, že by měli mít při bohoslužbě větší prostor.
Řím ale v odpovědi zdůraznil, že u homilie nejde jen o to, kdo je oblíbený, vzdělaný nebo řečnicky schopný. Podle dikasteria je homilie součástí bohoslužby slova a v katolickém chápání souvisí s učitelským posláním, které kněží a jáhni přijímají skrze svěcení. Proto ji nelze zaměnit za proslov laika, byť by byl po obsahové stránce připravený velmi dobře.
Hranice, kterou nelze obejít indultem
Německá biskupská konference žádala o indult, tedy o zvláštní povolení odchýlit se od běžného pravidla. Vatikán však uvedl, že v tomto případě takovou výjimku udělit nelze. Důvodem podle něj není pouhé lpění na předpisech, ale samotná povaha liturgie.
To je v celé věci podstatné. Pokud by šlo jen o organizační pravidlo, mohlo by se teoreticky měnit podle místních potřeb. Dikasterium však tvrdí, že homilie při mši je pevně spojena s liturgickým slavením a s rolí vysvěceného služebníka. Nejde tedy o volný prostor, který by mohl podle rozhodnutí biskupů nebo farářů zaplnit kdokoli, kdo má ve farnosti důvěru.
Tím Vatikán zároveň připomněl, že mše není shromáždění, v němž se jednotlivé role rozdělují podle oblíbenosti, sympatií nebo osobních schopností. Katolická liturgie má vlastní řád a ten podle Říma nemůže být v této části nahrazen místní praxí, i kdyby vycházela z dobrých pastoračních důvodů.
Prostor pro laiky zůstává jinde
Odmítnutí německé žádosti ovšem neznamená, že by laici byli z hlásání víry vytlačeni. Vatikánpřipomněl, že platné církevní předpisy počítají s řadou možností, kdy mohou věřící laici přednášet duchovní promluvy, vykládat Písmo nebo se podílet na katechezi. Rozhodující rozdíl je v tom, že nejde o homilii během eucharistické slavnosti.
Řím proto neuzavírá dveře aktivním laikům, ale vymezuje hranici mezi jejich službou a tím, co je podle katolického učení spojeno se svěcením. Laik může mluvit, učit, svědčit i vést duchovní zamyšlení. Nemůže však při mši převzít homilii, která patří knězi nebo jáhnovi.
Dikasterium současně připomnělo i opačnou stranu problému. Kněží mají být lépe formováni k tomu, aby jejich homilie byly duchovně i pastoračně účinné. Jinak řečeno, odpovědí na slabé kázání nemá být nahrazení kněze laikem, ale větší důraz na kvalitu samotných homilií.
Zdroj: VaticanaNews.va