Článek
Když venku teplota vystoupá ke třicítce a výš, představa oroseného půllitru působí skoro léčivě. Člověk se napije, v ústech cítí chlad a na pár minut má pocit, že se konečně ochladil. Jenže tělo nefunguje podle toho, co právě cítí jazyk. Studený nápoj může být příjemný, ale skutečné ochlazení organismu závisí hlavně na tom, jestli tělo dokáže odvádět teplo.
V horku se člověk chladí především pocením. Pot sám o sobě nestačí. Důležité je jeho odpařování z kůže, protože právě při něm se tělo zbavuje tepla. Proto je rozdíl mezi suchým vedrem, kde pot mizí rychleji, a dusným počasím, kdy stéká po zádech, ale ochlazení je slabší.
Základní rada proto není nijak efektní, ale je nejspolehlivější. Pít pravidelně vodu, případně slabě mineralizovanou minerálku, a nečekat až na bolest hlavy, únavu nebo sucho v puse. Světová zdravotnická organizace při vlnách veder doporučuje pravidelný příjem vody, zhruba 2 až 3 litry denně, a omezení alkoholu i nadbytku kofeinu. Nejde o frázi, ale o jednoduchou fyziologii. S potem odchází voda i minerály a tělo bez nich hůř zvládá zátěž.
Proč může teplý čaj dávat smysl
Teplý čaj v parném dni zní na první poslech podivně. Přesto to není nesmysl. Horký nebo teplý nápoj může povzbudit pocení. Pokud se pot z kůže dobře odpařuje, odnáší s sebou teplo a tělo se může ochladit účinněji, než by člověk čekal. Právě tím se vysvětluje, proč se v některých horkých oblastech pije čaj i během dne.
Má to ale zásadní podmínku. Pot se musí odpařovat. V suchém vzduchu, ve stínu, v lehkém oblečení a bez velké fyzické námahy může být vlažný nebo teplý čaj rozumnou volbou. V přeplněném autobuse, v dusnu, při práci na přímém slunci nebo ve vlhkém počasí už je efekt mnohem slabší. Když pot jen teče a zůstává na těle, ochlazování neprobíhá tak dobře.
Proto není přesné tvrdit, že teplý čaj je vždy nejlepší nápoj do vedra. Spíš platí, že vlažný neslazený čaj může být dobrá součást pitného režimu. Nesmí být vařící, přeslazený ani braný jako zázračný trik. Pro většinu lidí je pořád nejbezpečnější obyčejná voda, voda pokojové teploty nebo minerálka doplněná podle míry pocení.
Pivo osvěží hlavně pocitově
Vychlazené pivo má ve vedru jeden zásadní problém. Obsahuje alkohol. A alkohol není dobrý prostředek proti žízni. I když pivo tvoří z velké části voda, alkohol může podporovat ztrátu tekutin, zhoršovat úsudek a ve vedru přidávat další zátěž pro oběhový systém. Člověk se po něm může cítit uvolněně, ale to není totéž jako bezpečné ochlazení.
Zrádnost piva je právě v tom, že první dojem je výborný. Studený nápoj ochladí ústa, hořkost povzbudí chuť a pěna vytvoří pocit osvěžení. Jenže za hodinu může být člověk unavenější, malátnější a žíznivější než předtím. Ve vedru navíc alkohol snižuje opatrnost. Člověk snáz zůstane déle na slunci, podcení únavu nebo si řekne, že ještě jednu cestu či práci venku zvládne.
Jedno malé slabší pivo u jídla zdravého dospělého člověka pravděpodobně nebude problém. Něco jiného je ale pít pivo jako hlavní nápoj proti žízni. To je špatný nápad. U dětí, seniorů, těhotných žen, lidí s vysokým tlakem, nemocným srdcem, ledvinami nebo u lidí pracujících venku by alkohol ve vedru neměl být řešením vůbec.
Nejlepší ochlazení přitom často není v lednici. Pomůže stín, lehké oblečení, omezení práce přes poledne, vlažná sprcha, mokrý ručník na zátylek a zavřené žaluzie v době, kdy do oken pere slunce. Nápoj je důležitý, ale je jen jednou částí obrany proti přehřátí.
Když tedy stojí proti sobě teplý čaj a vychlazené pivo, vítězí spíš čaj, pokud je neslazený, ne příliš horký a tělo má šanci se potem opravdu chladit. Ještě jistější volbou je voda. Pivo si člověk může nechat jako chuťovou odměnu večer ve stínu, ne jako plán, jak přežít největší vedro.
Zdroj: