Článek
Rodinná oslava se blíží a místo radosti přichází nervozita. Co zase řekne? Koho urazí? A co se stane, když tentokrát nepřijedeme? Pro některé rodiny je podobné přemýšlení každodenní realitou. Matka nebo tchýně s výrazně manipulativním chováním dokáže vytvořit prostředí, ve kterém se dospělí lidé bojí udělat i naprosto obyčejné rozhodnutí.
Největší paradox spočívá v tom, že okolí může takovou ženu považovat za vzornou matku. Pomáhá sousedům, rozdává úsměvy a vypráví, co všechno pro děti obětovala. Za zavřenými dveřmi však může vyžadovat naprostou poslušnost. Každý nesouhlas vnímá jako nevděk a jakýkoliv pokus o samostatnost jako zradu.
Deset vět, za kterými se může skrývat manipulace
Psychické násilí nemusí znamenat nadávky nebo křik. Někdy má podobu zdánlivě starostlivých otázek a poznámek, které se opakují tak dlouho, až člověk začne pochybovat sám o sobě. Varovné mohou být například následující výroky:
· „Já jsem tvoje matka, tak snad mám právo vědět všechno.“
· „Když máš čas na ostatní, proč ho nemáš na mě?“
· „Od té doby, co máš manželku, už pro tebe neexistuju.“
· „Klidně si dělej, co chceš. Já už jsem si zvykla, že jsem poslední.“
· „Ty si vážně myslíš, že by ses beze mě někam dostal?“
· „Tohle jsem nikdy neřekla. Překrucuješ moje slova.“
· „Sousedovic děti by se takhle k vlastní matce nikdy nechovaly.“
· „A proč mi nechceš říct, kam jdeš? Něco přede mnou tajíš?“
· „Já jsem kvůli vám obětovala celý život a takhle mi to vracíte.“
· „Jestli se mnou přerušíš kontakt, jednou toho budeš litovat.“
Žádná z těchto vět sama o sobě nedokazuje narcistickou poruchu osobnosti. Rozhodující je soustavný vzorec chování, při kterém výčitky, zastrašování a vyvolávání viny slouží k ovládání druhých.
Odstěhování nemusí znamenat konec utrpení
Proč někteří dospělí lidé stále žijí s rodiči, přestože se doma necítí dobře? Odpověď nemusí být tak jednoduchá, jak si okolí představuje. Vedle financí může hrát roli dlouhodobě budovaná závislost, strach z konfliktu a přesvědčení, že samostatné rozhodnutí stejně skončí katastrofou.
Psycholožka Susan Albers z americké Cleveland Clinic upozorňuje, že lidé vyrůstající pod silnou rodičovskou kontrolou mohou mít v dospělosti problémy s vyjadřováním vlastních potřeb a nastavováním hranic.
Ani vlastní byt však nemusí přinést klid. Kontrola se přesune do telefonátů, zpráv a návštěv. Do konfliktů se postupně dostává také partner nebo partnerka, kterou matka obviňuje z rozbití rodiny.
Následky mohou být závažné. Systematický přehled 90 studií o emočním týrání a zanedbávání v dětství potvrdil jejich souvislost s depresí, úzkostmi i sebevražednými myšlenkami a pokusy v dospělosti. Nejde tedy pouze o nepříjemné rodinné hádky.
Dobře míněná rada, aby se člověk naučil s vlastní matkou vycházet, může takovou situaci ještě zhoršit. Zdravý vztah totiž nemůže udržovat pouze jedna strana, zatímco druhá její hranice soustavně porušuje.
Omezení kontaktu, odborná pomoc a v některých případech úplné přerušení vztahu mohou být cestou, jak se z dlouhodobého tlaku dostat. A než někoho odsoudíme za to, že se vlastní matce nedokáže postavit, měli bychom si uvědomit jednu věc. Člověk, který se celý život učil poslouchat ze strachu, se svobodě nenaučí jediným rozhodnutím.
Zdroj: