Na kafe, polévku i rychlý oběd. Tenhle plecháček nosím v usárně pořád

Na vandr s sebou člověk může tahat půl kuchyně, nebo pár věcí, které zvládnou několik úkolů najednou. Já patřím spíš do té druhé skupiny. Proto už nějakou dobu nosím černý smaltovaný hrnek WESTERN od Mil-Tecu.

Má objem 350 ml a váží zhruba 100 gramů. To znamená, že v usárně prakticky nepřekáží, ale zároveň už je dost velký na normální kafe, čaj nebo menší porci jídla. Právě těch 3,5 decilitru mi přijde jako dobrý kompromis. Menší hrnek bych využil hlavně na pití, větší už by mi zbytečně zabíral místo.

Na první pohled na něm přitom není nic zvláštního. Černý smalt, jednoduché kovové ucho a klasický tvar, který zná snad každý, kdo někdy jezdil pod stan nebo na tábor.

Hlavní důvod, proč dávám přednost smaltu před plastem, je jednoduchý. Hrnek můžu postavit přímo na vařič.

Když si chci udělat kafe, nemusím nejdřív vytahovat ešus, ohřívat v něm vodu a potom ji přelévat. Naliju vodu rovnou do hrnku, postavím ho na vařič a za chvíli je hotovo. Stejně tak si v něm připravím čaj nebo jednoduchou instantní polévku.

Použil jsem ho ale i na ohřátí jídla. Menší konzerva fazolí nebo podobná porce se do něj bez problémů vejde. Na velké vaření to samozřejmě není, jenže na jednodenní výlet nebo krátký vandr mi někdy podobná nádoba úplně stačí.

Plecháček navíc poslouží i ve chvíli, kdy se zrovna nic nevaří. Nasypeme do něj oříšky, něco malého k zakousnutí nebo do něj naleju vodu někomu z party, když nechci, aby pil přímo z mojí lahve.

Jednou jsme ho dokonce využili jako držák na svíčku. Trochu vosku na dno, svíčka dovnitř a díky uchu z toho vznikla jednoduchá přenosná lucernička. Není to použití, které výrobce píše na krabici, ale přesně podobné drobnosti mám na obyčejné kovové výbavě rád.

Plecháček ale není nezničitelný.

Největším problémem smaltovaných věcí je odštípnutí povrchu. Když hrnek pořádně praští o kámen nebo jiný tvrdý předmět, může smalt prasknout a odhalit kov pod ním. Ten pak může začít rezavět.

Právě proto WESTERN nenosím připnutý zvenku na batohu. Nerezový hrnek bych na karabinu klidně pověsil, ale smaltovaný raději dávám dovnitř usárny mezi ostatní věci, kde je trochu chráněný.

Druhá nevýhoda se projeví při vaření. Kovové ucho se může rozpálit. Není na tom nic překvapivého, jen je dobré na to myslet a mít po ruce rukavici, kus látky nebo nechat hrnek chvíli vychladnout.

Přesto mi smalt vyhovuje víc než tenké nerezové hrnky, které jsem používal dřív. U některých se mi jídlo přichytávalo ke dnu téměř okamžitě. U smaltovaného WESTERNU se mi to při běžném používání nestává tak snadno.

A plast? Ten je lehký a praktický, jenže do ohně ani na vařič ho člověk nedá. Tím pro mě ztrácí jednu z hlavních výhod, které od podobného kusu výbavy očekávám.

WESTERN tak není výrobek, který by měnil svět outdoorového vybavení. Je to prostě obyčejný plecháček za pár korun. Jenže přesně takové věci bývají v lese často nejlepší.

Uvařím si v něm kafe, ohřeju jídlo, naleju vodu kamarádovi a večer do něj klidně postavím svíčku. Pak ho opláchnu, strčím zpátky do usárny a jde se dál.

A popravdě, k ohni a do lesa mi černý smaltovaný hrnek sedí mnohem víc než naleštěná moderní outdoorová souprava.

Zdroj: Uživatelské hodnocení Žádný Špeky