Les umí vypnout hlavu líp než drahé aplikace. Stačí obyčejná chůze

Člověk dnes odpočívá často až ve chvíli, kdy už nemůže. Přes den obrazovky, notifikace, práce, povinnosti, hluk a večer pokus všechno dohnat. Když se pak řekne odpočinek, mnoho lidí si představí dovolenou, wellness, drahý pobyt nebo alespoň volný víkend bez závazků. Jenže mozek někdy nepotřebuje nic tak velkého. Často mu stačí vyjít ven a na chvíli změnit prostředí.

Chůze v lese má jednu velkou výhodu. Není z ní projekt. Nevyžaduje speciální plán, vybavení ani výkon. Nemusí se měřit rychlost, tep ani počet spálených kalorií. Stačí jít, vnímat cestu, nechat oči odpočinout od displeje a dovolit hlavě, aby zpomalila. Právě tahle jednoduchost je možná důvod, proč ji lidé podceňují.

Přitom nejde jen o dojem těch, kteří mají rádi přírodu. Studie zveřejněná 4. dubna 2019 v časopise Frontiers in Psychology ukázala, že krátký pobyt v přírodním prostředí může snížit hladinu stresového hormonu kortizolu. Výzkum vedla MaryCarol R. Hunter z University of Michigan a podle výsledků se výrazný efekt objevoval už zhruba po 20 minutách. Nejlépe vycházelo rozmezí kolem 20 až 30 minut.

Na městský hluk a neustálé rušení si člověk zvykne rychle. Jenže zvyk neznamená, že to na něj nepůsobí. Hlava celý den filtruje podněty, řeší drobná rozhodnutí a přepíná mezi úkoly. Les proti tomu působí skoro opačně. Nenutí člověka reagovat. Nevyžaduje pozornost každou vteřinu. Stromy, cesta, zvuky ptáků nebo šustění listí vytvářejí prostředí, ve kterém se mozek nemusí bránit tolika rušivým věcem najednou.

Zajímavý pohled přinesla také studie Stanfordovy univerzity publikovaná 29. června 2015 v Proceedings of the National Academy of Sciences. Gregory N. Bratman a jeho tým sledovali rozdíl mezi chůzí v přírodě a chůzí v městském prostředí. U lidí, kteří šli přírodou, se snížila ruminace, tedy opakované vracení se k negativním myšlenkám. Právě to bývá typické při stresu, únavě nebo vnitřním napětí.

Důležité je, že lesní procházka nemusí být sportovní výkon. Pro mnoho lidí je právě tohle osvobozující. Není potřeba se zničit, zapotit nebo dokazovat, že člověk umí ujít dvacet kilometrů. I pomalá chůze má smysl. Pohyb rozproudí tělo, přírodní prostředí uklidní smysly a člověk se na chvíli dostane mimo běžný provoz dne.

Rozsáhlejší pohled nabídla studie Mathewa P. Whitea a dalších autorů, která vyšla 13. června 2019 v časopise Scientific Reports. Pracovala s daty od 19 806 lidí z průzkumu Monitor of Engagement with the Natural Environment Survey za období 2014/2015 až 2015/2016. Lidé, kteří strávili v přírodě alespoň 120 minut týdně, častěji uváděli dobré zdraví a vyšší životní pohodu.

Dvě hodiny týdně přitom nezní jako nemožný úkol. Nemusí to být jeden velký výlet. Někdy stačí půlhodina po práci, krátká procházka o víkendu nebo pár menších zastavení během týdne. Výhodou lesa je, že i obyčejná cesta může působit jako změna režimu. Člověk se dostane pryč od míst, kde běžně řeší povinnosti, a hlava má konečně prostor srovnat si věci bez dalšího tlaku.

Světová zdravotnická organizace ve zprávě Urban green spaces and health z 1. října 2016 upozorňuje, že zelené plochy mohou pomáhat zdraví více způsoby. Podporují pohyb, nabízejí prostor k odpočinku, mohou snižovat stres a zlepšovat celkovou pohodu. Les k tomu přidává ještě něco navíc. Ticho, přirozený rytmus a pocit, že člověk na chvíli není součástí nekonečného shonu.

Na chůzi v lese je nejlepší právě to, že se netváří jako velké řešení. Není módní, drahá ani složitá. Možná proto se na ni zapomíná. Jenže ve chvíli, kdy se člověk cítí zahlcený, může být obyčejná procházka jedním z nejrozumnějších kroků. Nevyřeší za něj práci, starosti ani povinnosti. Může ale pomoct tomu, aby se na ně nedíval unavenou hlavou, která už jen přeskakuje z jedné myšlenky na druhou.

Zdroj: Pnas.org, nature.com, Frontiersin.org, zadnyspeky.cz