Článek
Kam s popelem a proč na tom záleží
Popel na první pohled působí jako neškodný zbytek po ohni. Ve skutečnosti je to materiál, který může být užitečný, ale i problematický. Rozhodující je především palivo. Jinak se chová popel ze suchého, čistého dřeva a úplně jinak ten z uhlí, briket nebo různých směsí.
Základní pravidlo platí bez výjimky. Popel musí být vždy dokonale vychladlý. I po delší době může obsahovat žhavé zbytky. Proto se má nejprve skladovat v kovové nádobě s víkem a teprve potom řešit, co s ním dál.
Dřevěný popel z nelakovaného a neimpregnovaného dřeva obsahuje minerální látky, hlavně vápník a draslík. Právě díky tomu může mít smysluplné využití. Naopak popel z uhlí, lisovaných briket nebo paliv nejasného původu může obsahovat těžké kovy a další nežádoucí látky. Ty do půdy ani do kompostu nepatří.
Popel z topení
Popel na zahradě. Pomocník jen při správném použití
Použití popela na zahradě není automaticky chyba, ale vyžaduje rozum a míru. Dřevěný popel dokáže půdu mírně zásadit, což může pomoci tam, kde je půda příliš kyselá. Typicky u některých trávníků nebo zeleniny. Naopak rostliny, které kyselé prostředí potřebují, by tím mohly být poškozeny.
Důležité je množství i způsob aplikace. Popel se nikdy nesype do silné vrstvy a ne na jedno místo opakovaně. Ideální je jemné rozhození a lehké zapravení do půdy. Nehodí se k mladým rostlinám ani na čerstvě oseté záhony.
Popel z uhlí, briket nebo znečištěného paliva na zahradu nepatří vůbec. V takovém případě je nejbezpečnější cestou směsný odpad, případně postup podle pravidel dané obce. Do bioodpadu a kompostu se popel obecně nedoporučuje, protože narušuje přirozené procesy rozkladu.
Správné zacházení s popelem není složité. Stačí vědět, z čeho vznikl, a podle toho se rozhodnout. Pak může posloužit jako užitečný pomocník, nebo alespoň skončit bezpečně tam, kam patří.
