Článek
Od šedesátých let 19. století patřily hony dobytka k nejnáročnějším povoláním na americkém Západě. Kovbojové trávili celé týdny, někdy i několik měsíců mimo civilizaci a každý den ujeli desítky kilometrů. V takových podmínkách nebyl prostor pro pestré vaření ani čerstvé suroviny. O tom, co skončilo v kotlíku, rozhodovala především praktičnost.
Jídlo se připravovalo u takzvaného chuckwagonu, vozu, který fungoval jako pojízdná kuchyně i sklad zásob. Jeho součástí byly pytle s moukou, fazolemi, káva, sušené maso i litinové nádobí. Kuchař býval jedním z nejdůležitějších členů celé výpravy. Nejenže vařil, ale staral se také o zásoby a organizaci tábořiště.
Čerstvé maso bylo vzácnější, než si většina lidí myslí
Přestože kovbojové doprovázeli tisíce kusů skotu, hovězí maso si běžně nedopřávali. Zvířata představovala majetek rančerů a jejich porážka znamenala finanční ztrátu. Čerstvé maso se proto objevovalo hlavně tehdy, když se některý kus během cesty zranil nebo uhynul.
Mnohem důležitější roli hrálo sušené hovězí známé jako beef jerky. Díky sušení, uzení nebo silnému nasolení vydrželo dlouhé týdny bez chlazení a poskytovalo cenné bílkoviny. Vedle něj nechybělo ani solené vepřové nebo silné kusy slaniny, které dodávaly potřebný tuk i energii pro dlouhé dny v sedle.
Skutečným symbolem kovbojské kuchyně se však staly fazole. Nejčastěji šlo o odrůdu pinto, která byla levná, dobře skladovatelná a dala se připravit v jediném hrnci. Po několika hodinách vaření vzniklo syté jídlo, které zasytí na dlouhou dobu. Kuchaři je podle možností doplňovali kousky masa, cibulí nebo chilli papričkami.
Káva, kváskový chléb a tvrdé suchary
Každý zkušený kuchař na trailu pečlivě střežil kvásek. Právě z něj vznikaly jednoduché bochníky chleba nebo hutné sušenky pečené v litinovém hrnci Dutch oven zasypaném žhavými uhlíky. Nešlo o žádnou delikatesu, ale o spolehlivý zdroj energie.
Když nebyl čas na pečení, přišel ke slovu hardtack. Tento velmi tvrdý suchar z mouky a vody vydržel prakticky neomezeně dlouho. Aby se dal vůbec jíst, namáčel se do horké kávy nebo se rozdrobil do polévky. Káva ostatně patřila mezi nejoblíbenější nápoje kovbojů a byla součástí téměř každého dne.
Na vozech nechyběly ani brambory a cibule. Obě suroviny dobře odolávaly dlouhé přepravě a pomáhaly zpestřit jinak stále stejné pokrmy. Brambory se často opékaly na tuku ze slaniny, cibule dodávala chuť fazolím nebo dušenému masu.
Sladké potraviny byly vzácnější. Proto se vozilo hlavně sušené ovoce, například jablka, broskve, meruňky nebo rozinky. Poskytovalo vitaminy i rychlou energii a představovalo vítané zpestření jídelníčku.
Za luxus se tehdy považovaly konzervy. Byly drahé a těžké, takže na vozech zabíraly cenné místo. Pokud se mezi zásobami objevily konzervované broskve nebo rajčata, šlo pro většinu kovbojů o malou slavnost. Takové jídlo si nechávali na výjimečné příležitosti nebo na chvíle, kdy bylo potřeba zlepšit náladu celé výpravy.
Historické prameny tak ukazují, že skutečný život kovbojů měl k romantickým představám z filmů daleko. Jejich jídelníček tvořily hlavně levné a trvanlivé potraviny, které vydržely náročné podmínky na cestách. Právě díky nim mohly výpravy překonávat stovky kilometrů napříč americkými prériemi bez pravidelného doplňování zásob.
Zdroj: HistoryFacts.com