Článek
Mrkev patří mezi nejběžnější suroviny v kuchyni. Automaticky ji vnímáme jako oranžovou, sladkou a křupavou. Jenže tahle představa je poměrně nová. Dříve měla mrkev úplně jinou podobu a její dnešní vzhled vznikl až díky zásahu člověka.
Původní mrkev vypadala jinak
Před tisíci lety rostla mrkev především ve střední a západní Asii. Tehdejší rostliny se od dnešních výrazně lišily. Kořeny byly často bílé, žluté, červené nebo fialové. Chuť bývala spíše ostrá nebo hořká a struktura tvrdší.
Lidé tehdy nevyužívali mrkev tak, jak ji známe dnes. Cennější byla její semena, která nacházela uplatnění v léčitelství. Samotný kořen nebyl hlavním důvodem pěstování.
Druh Daucus carota byl přirozeně velmi variabilní a nabízel širokou paletu barev. Výrazná oranžová mezi nimi ale chyběla.
Obrat v Evropě
Zásadní změna přišla v Evropě, konkrétně na území dnešního Nizozemska. V období mezi 16. a 17. stoletím, zhruba od poloviny 1500 do poloviny 1600, začali místní pěstitelé cíleně pracovat s různými odrůdami.
Podle historických interpretací hrála roli i symbolika. Oranžová byla spojena s vládnoucím rodem Oranžsko-Nasavským. Zahradníci proto začali systematicky křížit žluté a červené mrkve a vybírat jedince s výraznější barvou.
Nešlo o jednorázový experiment, ale o dlouhodobý proces. Po generace se vybíraly rostliny, které měly nejen sytější odstín, ale také lepší chuť a vlastnosti pro pěstování.
Výsledkem byla odrůda, která se rychle rozšířila a postupně ovládla evropské trhy.
Genetika za barvou
Dnešní věda potvrzuje, že oranžová barva není náhodná. Vzniká díky vyššímu obsahu karotenoidů, především beta-karotenu a alfa-karotenu.
U starších forem mrkve některé geny brzdily jejich hromadění. Šlechtěním se podařilo tyto procesy změnit. Rostlina tak začala ukládat více barviv do kořene, což vedlo k typickému oranžovému odstínu.
Jde o stabilní genetickou vlastnost, která se přenáší mezi generacemi. Nejde tedy o vliv prostředí nebo náhodnou změnu, ale o výsledek cíleného výběru.
Proč se prosadila právě tato varianta
Oranžová mrkev měla oproti ostatním několik výhod. Byla sladší, jemnější a lépe se skladovala. Zároveň obsahovala více živin, což zvyšovalo její hodnotu pro běžnou stravu.
Díky těmto vlastnostem se rychle rozšířila nejprve po Evropě a později i do dalších částí světa. Ostatní barevné varianty postupně ustoupily do pozadí a dnes se objevují spíše okrajově.
Zdroj: LiveScience.com