Dlouhá pracovní doba poškozuje mozek, ukázala nová studie

Pracovat déle, než je běžná pracovní doba, se už dlouho spojuje s řadou zdravotních rizik. Lidé, kteří tráví v kanceláři či nemocnici přes padesát hodin týdně, často čelí problémům se spánkem, vyšší hladinou stresu, zvýšeným rizikem srdečních onemocnění i častějšími psychickými potížemi. Teď se ovšem ukazuje, že dopady mohou jít ještě hlouběji – přímo do mozku.

Nová studie publikovaná v odborném časopise Occupational and Environmental Medicine přináší důkaz, že dlouhodobé přesčasy mohou měnit samotnou strukturu mozkových tkání.

Tým vedený profesorem Wanhyungem Leem z univerzity Chung-Ang v Soulu zkoumal 110 zdravotnických pracovníků. Rozdělil je do dvou skupin – jedna pracovala běžných 40 hodin týdně, druhá více než 52. Všem účastníkům byla provedena magnetická rezonance, která odhalila zarážející rozdíly.

Výsledky ukázaly, že přepracovaní lidé měli změny hned v 17 oblastech mozku. Nejvýrazněji byly zasaženy části, které řídí tzv. výkonné funkce – tedy schopnost plánovat, soustředit se, regulovat emoce nebo činit správná rozhodnutí.

Zajímavým zjištěním bylo, že u některých přepracovaných pracovníků se objem mozkové tkáně dokonce zvýšil. Vědci tento jev vysvětlují jako „neuroadaptivní reakci“ – tedy snahu mozku přizpůsobit se extrémní zátěži. Jenže podle profesora Leeho jde o dočasnou strategii. Pokud přetížení trvá dlouho, mozek už není schopen držet krok a následně začíná docházet k útlumu jeho funkcí.

V praxi to znamená, že přepracovaný člověk hůře zvládá běžné úkoly, jeho rozhodování je unáhlenější a koncentrace se snižuje. Tyto změny tak mají přímý dopad nejen na zdraví, ale i na pracovní výkon a bezpečnost.

Zasažené oblasti mozku souvisí s pamětí, pozorností a řešením problémů. Pokud se tyto schopnosti oslabí, začínají se objevovat chyby v práci, potíže se soustředěním a větší náchylnost k emocionálním výkyvům. To může být nebezpečné nejen v profesích, kde jde o životy (např. u lékařů, pilotů nebo řidičů), ale i v běžném kancelářském prostředí.

Na otázku, zda se mozek po období extrémní pracovní zátěže dokáže vrátit do původního stavu, zatím věda nemá jasnou odpověď. Moderní zobrazovací metody ale umožňují odhalit i velmi jemné změny, což otevírá cestu k dalšímu výzkumu. „Technologické průlomy nám dovolují vidět to, co bylo dříve skryté,“ uvedl Lee.

Ne každý si může dovolit zkrátit pracovní dobu. Odborníci proto doporučují zaměřit se alespoň na prevenci. Základ tvoří dostatek kvalitního spánku, pravidelný pohyb a techniky snižování stresu – od jednoduchých dechových cvičení po meditaci.

Velkou roli ale hrají i zaměstnavatelé. Ti by měli vytvářet prostředí, kde se předejde vyčerpání, a podporovat rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Péče o duševní zdraví pracovníků není jen otázkou lidskosti, ale i dlouhodobé produktivity a bezpečnosti.

Studie z Jižní Koreje jasně ukazuje, že přepracování není pouze psychologický problém. Dlouhé hodiny v práci mohou fyzicky měnit náš mozek a ohrožovat schopnosti, na kterých stojí každodenní život. Přesčasy se tak zdaleka neprojevují jen únavou – mohou zasahovat přímo do mechanismů, které řídí paměť, myšlení i emoce.

Pokud se z nich stane trvalý standard, riskujeme mnohem víc než jen vyhoření. V sázce je zdraví mozku, a tedy i naše schopnost fungovat jako celek.

Zdroj: Novinky.cz (odkaz), zadnyspeky.cz