Datum na obalu mate víc lidí, než se zdá. Kvůli jedné větě končí jídlo zbytečně v koši

Stačí otevřít lednici nebo spíž a podívat se na obaly. Jogurt, sýr, těstoviny, mouka, konzerva nebo balíček rýže. Na každém výrobku je datum, které má spotřebiteli napovědět, jak s potravinou bezpečně zacházet. V praxi se ale z této informace často stává automatický rozsudek. Datum uběhlo, výrobek letí do koše. Jenže tak jednoduché to není.

Na potravinách se objevují dvě důležitá označení. První z nich je „spotřebujte do“. To se používá u potravin, které mohou být po určité době zdravotně rizikové. Typicky jde o čerstvé maso, ryby, některé mléčné výrobky, chlazená hotová jídla nebo jiné rychle se kazící produkty. Jakmile toto datum uplyne, výrobek by se už neměl jíst. A to ani v případě, že voní normálně a na první pohled nevypadá podezřele.

Druhé označení zní „minimální trvanlivost do“. Právě tady vzniká nejvíc omylů. Nejde o datum, po kterém se jídlo automaticky mění v odpad. Výrobce tím říká, do kdy si potravina při správném skladování zachová očekávanou kvalitu. Tedy chuť, vůni, barvu, konzistenci nebo křupavost. Po uplynutí tohoto data může být výrobek stále použitelný, jen už nemusí být úplně takový, jaký byl krátce po výrobě.

U označení „spotřebujte do“ je dobré být přísný. Tady nejde o chuť, ale o bezpečnost. Nebezpečné bakterie nebo jiné mikroorganismy nemusí změnit vzhled ani vůni potraviny tak, aby si toho člověk všiml. Právě proto nestačí spoléhat na to, že maso nebo hotové jídlo ještě „nevypadá špatně“. Pokud je po datu spotřeby, riziko už je zbytečné.

Úplně jinak se ale posuzují potraviny s minimální trvanlivostí. Suché těstoviny, rýže, čaj, káva, mouka, cukr, sušenky, koření nebo konzervy často vydrží i po uvedeném datu. Rozhodující je skladování a stav obalu. Pokud byla potravina v suchu, není napadená škůdci, neplesniví, obal není nafouklý ani poškozený a výrobek nezapáchá, nemusí být důvod ho hned vyhazovat.

To ovšem neznamená, že se má jíst všechno bez rozmyslu. Stačí obyčejná kontrola. Podezřelý zápach, plíseň, změna barvy, zvláštní chuť, vlhkost u suchých potravin nebo nafouklá konzerva jsou jasné varovné signály. Takové jídlo do kuchyně nepatří, i kdyby datum na obalu ještě neuplynulo.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA i Evropská komise dlouhodobě upozorňují, že právě rozdíl mezi datem spotřeby a minimální trvanlivostí lidé často nechápou správně. Evropská komise uvádí, že nesprávné čtení těchto údajů se může podílet na významné části potravinového odpadu v domácnostech.

Je to přitom škoda hned dvakrát. Domácnosti přicházejí o peníze a zároveň se vyhazuje jídlo, na jehož výrobu byla potřeba voda, energie, doprava, práce zemědělců, zpracovatelů i obchodníků. Potravinový odpad proto není jen problém přeplněného koše. Je to i zbytečná ekologická a ekonomická ztráta.

Nejlepší pravidlo je jednoduché. „Spotřebujte do“ znamená hranici, kterou se nevyplatí překračovat. „Minimální trvanlivost do“ znamená, že po tomto datu je potřeba potravinu rozumně zkontrolovat. Někdy už bude horší, jindy bude pořád úplně použitelná.

Zdroj: