Článek
Cyklisté často zapomínají, že jsou součástí provozu
Jakmile se oteplí, cyklistů rychle přibývá. Jenže spolu s nimi i stejné chyby, které se rok co rok opakují. Největší problém je v přístupu. Kolo mnoho lidí vnímá spíš jako rekreační záležitost než dopravní prostředek. Jenže zákon č. 361/2000 Sb., který platí od 1. ledna 2001, to vidí jinak. Cyklista je řidič, a podle toho se má chovat.
Typickým příkladem je jízda po chodníku. Pro řadu lidí jde o bezpečnější variantu než silnice, ale ve většině případů je to porušení pravidel. Chodník patří chodcům a cyklista ho smí využít jen tam, kde to dovoluje značení nebo kde to zákon výslovně připouští. V běžném provozu to ale znamená jediné. Dospělý cyklista na chodník nepatří, i když má pocit, že si tím pomáhá.
Podobně problematické jsou přechody. Mnozí cyklisté na ně najíždějí bez zpomalení a očekávají, že jim auta automaticky dají přednost. Jenže přechod pro chodce není přejezd pro cyklisty. Pokud chce cyklista využít přechod, měl by sesednout a kolo vést. Na přejezdu pro cyklisty už sice jet může, ale ani tam nemá absolutní přednost. Musí se přesvědčit, že jeho manévr neohrozí ostatní.
Podceňované detaily, které rozhodují
Velmi častou chybou je jízda bez správného osvětlení. Stačí, aby se výlet o pár minut protáhl, a cyklista se ocitne ve zhoršené viditelnosti bez světel. Přitom pravidla jsou jasná. Vepředu bílé světlo, vzadu červené. BESIP dlouhodobě upozorňuje, že právě viditelnost patří mezi nejdůležitější faktory bezpečnosti. Bez ní se cyklista stává téměř neviditelným.
Velký mýtus panuje kolem alkoholu. Často se říká, že na kole si člověk může dovolit víc než za volantem. Ve skutečnosti ale platí nulová tolerance. Policie České republiky pravidelně upozorňuje, že cyklista nesmí být pod vlivem alkoholu ani jiných návykových látek. Pokuta se může pohybovat od 2 500 do 50 000 korun. A pokud dojde k nehodě, následky jsou výrazně vážnější než samotná sankce.
Zapomíná se i na povinnost využít cyklostezku, pokud je k dispozici. Mnozí cyklisté ji ignorují a raději jedou po silnici, i když vedle nich vede vyznačená trasa. Zákon ale říká, že pokud je cyklostezka v daném směru, cyklista ji má použít. Výjimky existují, ale nejde o volbu podle pohodlí.
Další častou situací je jízda vedle sebe. Z hlediska zákona mají cyklisté jet za sebou, zejména na silnici. Jízda ve dvojici vedle sebe může vypadat neškodně, ale v praxi komplikuje provoz a zvyšuje riziko střetu.
Specifická pravidla platí pro děti. Do 18 let musí mít cyklista ochrannou přilbu, a to správně nasazenou i zapnutou. Děti mladší 10 let navíc nesmí jet po silnici bez doprovodu starší osoby. U dospělých přilba povinná není, ale její význam je zřejmý. Stačí jeden nečekaný pád a rozdíl mezi helmou a holou hlavou je zásadní.
Největší problém ale není v jednotlivých pravidlech. Je v přístupu. Pocit, že kolo znamená volnost bez omezení, vede k podceňování situací, které mohou skončit špatně. Provoz ale funguje pořád stejně. Ať už člověk sedí v autě, nebo na kole, pravidla platí pro všechny. Stačí malá chyba a následky mohou být nepříjemné i zbytečné.