Článek
Co si lidé myslí a jaká je realita
Při plánování výletu do chráněné oblasti často zaznívá stejná otázka. Co se tam vlastně smí. Mezi lidmi koluje celá řada zažitých představ, které mají s realitou jen částečně společné rysy. Přitom právní rámec je v Česku poměrně přehledný a vychází ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Typickým příkladem je oheň. Mnozí jsou přesvědčeni, že v CHKO je zakázaný vždy a všude. Tak to ale není. V chráněných krajinných oblastech lze oheň rozdělat na vyhrazených místech a mimo lesní porosty, pokud to neodporuje dalším předpisům. Jiná situace nastává v národních parcích, například v Krkonoších nebo v Českém Švýcarsku, kde platí přísnější režim a oheň je povolen jen na určených místech.
Podobně je to s drony. Často se tvrdí, že v chráněné přírodě nesmí létat vůbec. Ve skutečnosti se jejich provoz řídí pravidly Úřadu pro civilní letectví a zároveň může být omezen z důvodu ochrany živočichů. Například v některých částech CHKO Český ráj může být létání omezené kvůli hnízdění ptáků. V národních parcích, například na Šumavě, je létání bez povolení zpravidla zakázané.
Ani psi nejsou takový problém, jak se často říká. Do CHKO mohou bez omezení vstoupit, ale majitel musí respektovat pravidla dané oblasti. Typicky jde o povinnost mít psa na vodítku, což vyplývá z návštěvních řádů. V národních parcích je tato povinnost standardní, například v Krkonošském národním parku od roku 2023.
Kde jsou skutečné hranice
Velké nejasnosti panují kolem nocování. Mnoho lidí má za to, že jakékoliv přespání v přírodě je zakázané. Rozdíl je ale mezi tábořením a krátkodobým přespáním. Stanování je většinou možné jen na vyhrazených místech. Jednorázové přenocování bez vybavení může být v některých případech tolerováno, pokud člověk nezanechá stopy. V národních parcích jsou pravidla přísnější a například na Šumavě lze nocovat jen na oficiálních nocovištích.
Další častý omyl se týká pohybu mimo cesty. V CHKO se lidé mohou pohybovat i mimo značené trasy, pokud nevstupují do přísně chráněných lokalit. Oproti tomu v národních parcích je pohyb mimo vyznačené cesty obvykle omezen.
Sběr hub a lesních plodů je v CHKO běžně povolený, pokud jde o vlastní potřebu. Omezení se týká pouze chráněných druhů rostlin, které jsou definovány vyhláškou č. 395/1992 Sb. Tento detail bývá často přehlížen.
Podobně je to s cyklistikou. Jízda na kole není v CHKO zakázaná, ale měla by probíhat po cestách a stezkách. V národních parcích je režim přísnější a pohyb kol je omezen na vyznačené trasy.
Fotografování a natáčení je další oblast, kde panují zbytečné obavy. Běžné focení pro osobní potřebu je zcela v pořádku. Povolení je potřeba až ve chvíli, kdy jde o komerční produkci.
Zvláštní kapitolou je vjezd vozidel. V CHKO lze jezdit po běžných komunikacích, kde to není omezeno. Vjezd mimo cesty nebo do chráněných zón je ale zakázaný.
A nakonec rozdíl, který lidé často přehlížejí. CHKO a národní park nejsou totéž. CHKO, například Český ráj vyhlášený v roce 1955, umožňuje širší využití krajiny. Národní park, například Šumava z roku 1991, má ochranu výrazně přísnější.
Zdroj: zakonyprolidi.cz, nature.cz