Češi přehlížejí nástroj, který snižuje daně. Přitom stačí jedno rozhodnutí

Česká legislativa umí rodinným podnikům nabídnout překvapivě účinné řešení. V řadě domácností funguje podnikání jako společný projekt. Jeden z manželů je zapsaný jako OSVČ, druhý pomáhá při provozu obchodu, malé služby nebo řemesla. Běžně ale jeho práce nemá žádnou právní oporu. V praxi pak jeden člověk odvádí daně a pojištění z celého zisku, zatímco ten druhý má roli neplacené výpomoci. Zákon však umožňuje situaci upravit tak, aby byla spravedlivější a současně výhodná pro rodinný rozpočet.

Tímto nástrojem je takzvaná spolupracující osoba. Princip je jednoduchý. Podnikající manžel může převést část příjmů a výdajů na druhého. Ten se stává OSVČ vedenou jako spolupracující a společný zisk se rozdělí podle předem stanoveného poměru. Stát tento mechanismus povoluje už mnoho let, přesto zůstává překvapivě málo využívaný. Přitom právě u malých živností má největší dopad.

Podle zákona lze převést až polovinu příjmů a výdajů, ale jen do určitého limitu. Rozdíl mezi převedenými příjmy a výdaji nesmí za celý rok překročit 540 tisíc korun, případně 45 tisíc korun za každý měsíc spolupráce. Z praxe vyplývá, že se vyplatí mít spolupráci nastavenou celoročně. Kratší období převod výrazně omezuje.

Zásadní efekt ale nastává ve chvíli, kdy spolupracující osoba vykonává vedlejší samostatnou činnost. Typicky jde o případ, kdy má pracovní smlouvu a podnikání se věnuje jen okrajově. Vedlejší činnost má totiž hranici, pod kterou se sociální pojištění vůbec neplatí. Pro rok 2025 je to 111 736 korun hrubého zisku. Pokud se rodina vejde pod tuto částku, sociální pojištění je nulové a rozdíl v odvodech může být opravdu výrazný.

Daňový dopad bývá rovněž pozitivní. Zákon počítá se dvěma sazbami daně z příjmů. Ta vyšší se uplatňuje nad hranicí 1 676 052 korun. Pokud by podnikající manžel měl vyšší zisk, převedením části na druhého zůstane větší díl příjmů v nižší sazbě. V některých rodinách to znamená snížení výsledné povinnosti o desítky tisíc.

Na jednu věc je ale nutné myslet. Manželé, kteří systému spolupracující osoby využívají, nemohou uplatnit slevu na manželku nebo manžela. Na druhé straně má každý nárok na základní slevu na poplatníka ve výši 30 840 korun, takže výsledná daň spolupracující osoby často spadne na nulu.

Úspora na odvodech a dani má i svoji druhou stranu. Spolupracující osoba musí podat daňové přiznání stejně jako běžná OSVČ. Pokud zároveň pracuje na pracovní smlouvu, nepožádá zaměstnavatele o roční zúčtování. Od něj si vyžádá potvrzení o příjmech a vše sloučí do jednoho přiznání. Neobejde se to ani bez přehledů pro zdravotní pojišťovnu a sociální správu. Odevzdávají se vždy, i když je výsledné pojistné nulové.

Administrativa tedy existuje, ale není nijak dramatická. Podnikatelé ji zvládají ve stejném období jako vlastní daňové povinnosti a většina účetních je s tímto režimem dobře seznámena. Důležité je hlavně vést evidenci tak, aby bylo zřejmé, že spolupráce trvala po celý rok a jakým dílem se příjmy a výdaje rozdělovaly.

Ekonomická situace v posledních letech tlačí mnoho živnostníků k hledání úspor. Spolupracující osoba nabízí cestu, která je plně v souladu se zákonem, není komplikovaná a přináší přímý dopad do rodinného rozpočtu. Nejlépe funguje tam, kde se podnikání přirozeně prolíná s rodinným životem a kde už skutečná spolupráce dávno probíhá.

Mnoho rodin se k tomuto kroku dostane až ve chvíli, kdy narazí na vyšší daňové pásmo nebo na rostoucí odvody. Přitom jde o úpravu, která může být výhodná i v běžných letech. Stačí promyslet dělení činností, propočítat limity a nechat si vše správně nastavit. Výsledek bývá překvapivě příjemný a rodiny tak získají více prostoru pro vlastní plány místo toho, aby zbytečně odváděly peníze státu.

Zdroj: E15.cz (odkaz)