Článek
Bratr Benedikt mluví pomalu a s rozvahou. Ne proto, že by hledal slova, ale proto, že je nepovažuje za spotřební zboží. Ve sto třech letech nepůsobí jako pamětník minulosti. Spíš jako člověk, který velmi pozorně sleduje přítomnost a všímá si, kde se dnešní svět dostává do vnitřního rozporu.
Podle něj se lidé čím dál častěji pohybují v prostoru, který není skutečný. Reagují na obrazy, názory a konstrukce, ale jejich život se odehrává jinde. V těle, v čase, v odpovědnosti. Virtuální realita může být nástrojem, ale nesmí se stát náhradou za skutečnost. Právě tady vidí bratr Benedikt zdroj neklidu, únavy a vnitřního rozptýlení, které dnes tolik lidí pociťuje.
Advent jako reálná událost
Advent nevnímá jako symbolickou náladu ani kulturní zvyk. Mluví o něm jako o připomínce konkrétní události, vstupu Boha do lidských dějin. Ne do myšlenek, ale do času a těla. Podle něj má tato skutečnost sílu i dnes, protože člověk stále řeší stejné otázky smyslu, strachu a důvěry.
Svět je rychlý, hlučný a plný informací. Ne proto je ale zmatený. Ztrácí pevný bod, který nelze nahradit daty ani technikou. Když člověk začne pochybovat o lásce a smyslu, nejistota se postupně propíše do celé společnosti.
Duše není abstraktní pojem
Když bratr Benedikt mluví o duši, nemluví teoreticky. Duše je podle něj lidské já. To, co dává identitu, odpovědnost a schopnost vztahu. Není to slovo navíc, ale podstata člověka. Tělo má své hranice, čas plyne, ale vědomí sebe sama podle něj nekončí s biologickým životem.
Klid se nedá najít útěkem ani popřením. Přichází tehdy, když člověk přijme realitu v celé její hloubce. Advent k tomu znovu otevírá dveře. Ne hlukem, ale tichem.
Zdroj: rozhovor s bratrem Benediktem Holotou
