Článek
Město, jež neřídil nikdo
Než byla v roce 1993 srovnána se zemí, byla pevnost Kowloon v Hongkongu místem, jež se vymykalo lidské představivosti. Na ploše o velikosti dvou fotbalových hřišť se tísnilo až 50 000 lidí, což z něj činilo místo s neuvěřitelnou hustotou zalidnění blížící se dvěma milionům obyvatel na kilometr čtvereční.
Kvůli historickému sporu mezi Čínou a Velkou Británií zde neplatily žádné zákony ani stavební předpisy. Domy rostly jeden na druhém v chaotickém bludišti, kde se sluneční světlo stalo luxusem. Uvnitř fungovala paralelní společnost s vlastními pravidly, kde vedle sebe existovaly nelegální zubní ordinace, školy i drogová doupata.
Duch Kowloonu žije dál
Po demolici pevnosti byli její obyvatelé přestěhováni do moderních panelových domů a dostali finanční kompenzaci. Ačkoli tak betonové peklo zmizelo z mapy, jeho duch žije dál v legendách, filmech a vzpomínkách na zvláštní sounáležitost komunity, jež dokázala přežít v naprosto extrémních podmínkách.
Manila: Město, jež praská ve švech
Korunu nejhustěji osídleného města světa po Kowloonu převzala filipínská Manila. Podle World Population Review zde hustota zalidnění přesahuje 42 000 obyvatel na kilometr čtvereční, v některých čtvrtích se však toto číslo šplhá až k 70 000.
Na rozdíl od Kowloonu není Manila žádnou anomálií bez zákonů. Je to pulzující metropole, jejíž přelidnění je výsledkem organického růstu. Život se zde odehrává na každém metru čtverečním… na ulicích, na střechách, v nekonečných dopravních zácpách.
Radost v davu
Ačkoli představa života v takto extrémní hustotě může působit děsivě, Manila je zároveň důkazem neuvěřitelné lidské houževnatosti. Ulice pulzují životem, lidé se usmívají, zpívají karaoke a nacházejí radost i v podmínkách, kde osobní prostor prakticky neexistuje. Manila je tak živoucím důkazem, že štěstí se neměří metry čtverečními, nýbrž schopností žít a dýchat spolu… i když někdy opravdu natěsno.
Zdroj textu: worldpopulationreview.com