Článek
Kde začíná ten paradox
Každý, kdo někdy pilotoval dron, už slyšel o „magické“ hranici 250 gramů. Do této kategorie spadají i populární modely jako DJI Mini 4K, Mini 2 SE nebo Mini 3. Pilot si často řekne, že tak lehký stroj může létat kdekoli bez omezení. Jenže realita je složitější. Rozhodující není jen váha, ale i to, jestli má dron kameru. Dron bez kamery se z pohledu zákona považuje za neškodnou hračku. Nepodléhá registraci, není nutné mít pilotní průkaz a teoreticky s ním lze létat kdekoli, pokud neohrožuješ jiné osoby. Jakmile ale připojíš kameru, pravidla se mění.
Kamera jako hranice mezi „hračkou“ a „systémem“
Evropská legislativa (EASA) a český Úřad pro civilní letectví (ÚCL) považují kameru za záznamové zařízení, které může sbírat osobní údaje. A to znamená, že s takovým dronem vstupuješ do kategorie Otevřená A1/A3. V praxi to znamená nutnost registrace provozovatele a při některých dronech i absolvování online testu. Kamera totiž představuje riziko narušení soukromí – bez ohledu na to, jestli natáčíš opuštěné pole nebo sousedovu zahradu. Z právního pohledu nejde o to, co právě natáčíš, ale že natáčet můžeš. Právě tato „potenciální možnost“ je důvod, proč má dron s kamerou přísnější režim.
Dron s kamerou vs dron jako hračka
Není to o přírodě, ale o ochraně soukromí
Mnoho pilotů namítá: „Když letím nad lesem, nikoho nenatáčím, proč tedy omezení?“ Zákon ale není psaný podle logiky zdravého rozumu, nýbrž podle ochrany osobních dat. Úřady musí počítat s nejhorší variantou – že by kamera mohla zachytit konkrétní osobu, vozidlo nebo situaci, kterou lze později identifikovat. Proto se i lehký dron s kamerou posuzuje jako zařízení schopné zpracovávat osobní údaje. Nejde tedy o ekologii nebo hluk, ale o právo na soukromí, které je v Evropské unii pevně zakotveno.
Jak to vypadá v praxi
Rozdíl si lze shrnout velmi jednoduše:
- Dron bez kamery do 250 g – žádná registrace, volný provoz (samozřejmě s respektem k bezpečnosti).
- Dron s kamerou do 250 g – nutnost registrace provozovatele, respektování pravidel A1/A3, povinnost znát mapy geozón a zákaz létání nad lidmi.
Z pilotního pohledu může jít o malichernost, ale pro zákonodárce je to zásadní hranice. Kamera znamená zpracování dat, a tím se z běžné hračky stává „systém schopný sledovat“.
Dává to smysl?
Z uživatelského pohledu možná ne. Dva stejné stroje – jeden volný, druhý registrovaný. Ale z právního hlediska ano. Kamera mění účel zařízení, a tím i pravidla, podle kterých se posuzuje. Cílem není komplikovat život rekreačním pilotům, ale chránit lidi před tím, aby byli bez souhlasu natáčeni nebo sledováni. A protože nikdo neví, kdo zrovna co natáčí, musí být pravidla jednotná.
Jak to řešit jednoduše
Pokud svůj dron používáš čistě pro zábavu a natáčíš krajinu, není důvod k obavám. Registrace provozovatele na webu ÚCL je zdarma a zvládneš ji během několika minut. Stejně tak online test A1/A3, který je spíše formální a pomůže ti pochopit základní zásady bezpečného létání. Díky tomu můžeš legálně létat téměř kdekoli, bez rizika pokuty. A ty rozhodně nejsou malé – za nelegální provoz dronu s kamerou může hrozit i pokuta v řádu desítek tisíc korun.
Závěr
Rozdíl mezi dronem s kamerou a bez ní na první pohled působí nesmyslně, ale logiku má. Zatímco „čistý“ dron se bere jako technická hračka, přítomnost kamery z něj dělá zařízení, které může zachytit osobní data. Pro piloty to znamená jediné: i malý dron s kamerou je potřeba brát vážně. Registrace a základní znalost pravidel ti ušetří problémy a umožní ti létat svobodně, ale zároveň bezpečně a v souladu se zákonem.
