Pentagon pochopil lekci z Ukrajiny. Drony už nechce sestřelovat za miliony

Válka na Ukrajině přinesla spoustu tvrdých lekcí, ale jedna z nich je pro armády mimořádně nepříjemná. Nestačí mít technologicky vyspělou obranu. Musí dávat smysl i ekonomicky. Pokud obránce sestřeluje relativně levný útočný dron střelou za stovky tisíc nebo miliony dolarů, může sice ochránit konkrétní cíl, ale dlouhodobě se dostává do pasti, kterou protivník přesně chce vytvořit.

Právě na tento problém nyní reaguje Pentagon. Joint Interagency Task Force 401 oznámila 18. května 2026 kontrakt s firmou Perennial Autonomy, jehož hodnota může během tří let dosáhnout až 500 milionů dolarů. Jde o rámcovou smlouvu typu Indefinite Delivery/Indefinite Quantity, takže Pentagon nemusí hned odebrat pevně daný počet kusů. Může ale podle potřeby zadávat dílčí objednávky a rychle doplňovat systémy tam, kde budou chybět.

Zakázka se týká tří prostředků: interceptoru Merops, kvadrokoptéry Bumblebee a úderného dronu Hornet. Podle JIATF-401 se tyto systémy už používají u sil působících pod U.S. Central Command. To je podstatné, protože nejde o laboratorní projekt nebo marketingový slib. Pentagon nakupuje techniku, která už prošla reálným nasazením.

Největší pozornost ale poutá právě Merops. Ten vznikal kvůli potřebám ukrajinských jednotek, které se musely naučit ničit ruské drony typu Shahed efektivněji a levněji. Za vývojem firmy Perennial Autonomy stojí projekt spojovaný s bývalým šéfem Googlu Ericem Schmidtem. Firma dříve vystupovala pod názvy White Stork a Project Eagle, než se přejmenovala na Perennial Autonomy.

Drony typu Shahed se staly symbolem nového problému protivzdušné obrany. Nejsou to drahé stealth stroje ani hypersonické střely. Přesto dokážou zahlcovat obranu, ohrožovat infrastrukturu a nutit protivníka utrácet nesrovnatelně víc peněz na jejich likvidaci.

Podle údajů citovaných DroneXL se cena jednoho Shahedu pohybuje zhruba mezi 30 000 až 50 000 dolary. Merops má podle vyjádření amerického ministra armády Dana Driscolla vycházet přibližně na 15 000 dolarů za kus. To z něj nedělá levnou hračku, ale v porovnání s klasickými raketovými prostředky jde o úplně jinou ekonomiku boje.

Ještě levnější řešení přitom vznikají přímo na Ukrajině. Interceptory spojené například s projektem Wild Hornets Sting se podle dostupných informací pohybují v řádu 2 000 až 2 500 dolarů. Pentagon ale u Meropsu neplatí jen za samotný dron. Platí za autonomii, palubní počítačové vidění, odolnost proti rušení a schopnost dokončit útok i v prostředí elektronického boje.

Podle Defense Express má Merops dosahovat rychlosti přes 280 kilometrů za hodinu. To je důležité hlavně kvůli rychlejším variantám útočných dronů. Operátor má interceptor navést k cíli, ale závěrečnou fázi zásahu už systém zvládá sám pomocí senzorů a vlastního vyhodnocování situace.

Tohle je přesně typ schopnosti, který se v moderní válce rychle mění z výhody na nutnost. Elektronické rušení, masové útoky a tlak na cenu jednoho sestřelu nutí armády kombinovat různé vrstvy obrany. Drahé rakety zůstávají důležité proti náročnějším cílům, ale proti hejnům levnějších dronů musí nastoupit něco jiného.

Nový kontrakt proto není zajímavý jen svou cenou. Je to hlavně potvrzení změny myšlení. Co začalo jako praktická odpověď na ukrajinském bojišti, se teď dostává do amerického nákupního systému. Pentagon tím říká, že levné a spotřební drony nejsou okrajovou kapitolou války, ale jedním z jejích hlavních směrů.

Perennial Autonomy navíc buduje výrobní kapacity i v Evropě. Podle DroneXL firma spolupracuje s mnichovskou společností Twentyfour Industries na výrobě Meropsu v Německu. V dubnu 2026 měla Litva koupit 48 těchto systémů a se systémem se podle dostupných informací seznamovaly také polské a rumunské síly na východním křídle NATO.

To dobře zapadá do širšího posunu v americké obraně. Pentagon se už delší dobu snaží dostat k většímu množství levnějších bezpilotních prostředků, které lze vyrábět a nasazovat rychleji než klasické drahé zbraňové systémy. Program Drone Dominance stojí na podobné logice: dron už není vzácný kus techniky, ale prostředek, který musí být dostupný ve velkém počtu.

Kontrakt s Perennial Autonomy tak nevypovídá jen o jednom interceptoru. Ukazuje, že válka s drony se přesouvá do fáze, kde bude rozhodovat kombinace ceny, výroby, autonomie a rychlého nasazení. Armáda, která bude mít pouze špičkové, ale drahé prostředky, může narazit na protivníka, který ji zahltí levnější technikou.