Článek
Když si člověk koupí první dron, je lákavé vystoupat vysoko nad krajinu, rozhlédnout se kolem sebe a všechno natočit. Výsledkem je sice efektní pohled shora, ale po několika podobných záběrech začne video působit jednotvárně. Filmové záběry z dronu přitom často vznikají úplně opačně. Relativně nízko nad zemí a s předem promyšleným pohybem.
Ani technika nemusí být mimořádně drahá. DJI Mini 4K má například vzletovou hmotnost 246 gramů, kameru s objektivem odpovídajícím ohnisku 24 mm a světelností f/2,8. Video dokáže zaznamenávat ve 4K rozlišení při 24, 25 nebo 30 snímcích za sekundu a obraz stabilizuje mechanický tříosý gimbal.
To už je technický základ, se kterým lze vytvořit velmi působivé letecké video. Mnohem důležitější je otázka, co pilot během několika sekund se strojem udělá.
Výška sama o sobě dobrý záběr nevytvoří
Zkuste místo obyčejného pohledu z výšky využít něco v popředí. Dron může začít za stromem, skalou nebo budovou a teprve následným pohybem odhalit krajinu za nimi. Podobně funguje pomalý let těsně nad cestou, loukou nebo vodní hladinou. Divák díky blízkým objektům mnohem lépe vnímá rychlost a hloubku prostoru.
Dobře funguje také kombinace dvou jednoduchých pohybů. Dron například pomalu letí dopředu a kamera se současně pozvolna sklápí dolů. Další možností je plynulé stoupání, při kterém se postupně odkrývá horizont. Není potřeba během pěti sekund současně stoupat, otáčet dron, měnit směr a ještě prudce pohybovat gimbalem.
U podporovaných dronů DJI pomáhá režim Cine. Výrobce uvádí, že proti běžnému režimu omezuje rychlost letu, stoupání a klesání a zároveň zpomaluje reakce při brzdění a otáčení. Výsledkem mohou být plynulejší pohyby vhodné právě pro natáčení.
Vyplatí se také natočit jednu scénu několikrát. První průlet může vést přímo k objektu, druhý z boku a třetí opačným směrem. Při střihu potom máte mnohem větší výběr než po jednom dlouhém letu, během kterého se snažíte zachytit úplně všechno.
Obraz může pokazit i příliš mnoho světla
Další rozdíl mezi obyčejným záznamem a příjemně působícím videem vzniká v nastavení kamery. U videa se tradičně používá pravidlo 180 stupňů, podle kterého má čas závěrky odpovídat přibližně dvojnásobku snímkové frekvence. DJI například uvádí, že při 24 snímcích za sekundu odpovídá 180stupňové závěrce čas 1/48 sekundy. V praxi tedy při 25 fps míříme přibližně na 1/50 sekundy a při 30 fps na 1/60 sekundy.
Problém nastává za slunečného dne. Kamera s takto nastavenou závěrkou může dostávat příliš mnoho světla. Řešením jsou ND filtry, které fungují jako neutrální šedý filtr před objektivem. DJI nabízí podle konkrétního modelu například varianty ND8, ND16, ND32 nebo ND64. Jejich úkolem není obraz zázračně vylepšit, ale omezit množství světla a umožnit použití požadovaného času závěrky.
Stejně důležité je ISO. Pokud světelné podmínky dovolují, nízká citlivost pomáhá omezit digitální šum. U DJI Mini 4K lze při videu pracovat s rozsahem ISO 100 až 3200 a elektronická závěrka nabízí časy od 4 sekund do 1/8000 sekundy.
Technická nastavení jsou ale až druhou polovinou úspěchu. Ještě větší rozdíl dokáže udělat správný čas natáčení. Krajina v pravé poledne a stejná krajina krátce po východu nebo před západem slunce mohou na videu působit jako dvě různá místa. Nízké slunce vytváří delší stíny, zvýrazňuje členitost terénu a dokáže scéně dodat hloubku, kterou žádný dražší dron sám nevytvoří.
Právě proto není při cestě za lepšími záběry nutné začínat nákupem nového stroje. Mnohem levnější je změnit způsob létání. Vybrat si jeden objekt, promyslet začátek a konec záběru, létat pomaleji a natočit několik krátkých variant stejné scény. Teprve když pilot začne přemýšlet nad každým záběrem samostatně, začne být poznat, co současné malé drony skutečně dokážou.