Natočit hrad z dronu není jen tak. Pilot musí řešit víc než počasí a baterii

Záběr hradu nebo zámku z výšky má zvláštní kouzlo. Kamenné věže najednou vystoupí z krajiny, nádvoří získá úplně jinou perspektivu a i známé místo může na videu působit nově. Není divu, že právě historické památky patří mezi lokality, kam piloti dronů míří velmi často. Jenže u podobných míst se rychle ukáže, že nestačí pouze nabitá baterie, dobré světlo a jistá ruka na ovladači.

V Česku se provoz dronů řídí evropskými pravidly a dohledem Úřadu pro civilní letectví. Řada hobby pilotů dnes létá s malými drony pod 250 gramů a má pocit, že tím je většina problémů vyřešena. Nízká hmotnost skutečně může znamenat jednodušší režim provozu, ale rozhodně neznamená možnost létat kdekoliv a kdykoliv. U hradů, zámků a zřícenin se totiž vedle leteckých pravidel často řeší i souhlas správce objektu, návštěvní řád, pohyb lidí v areálu nebo režim chráněné krajiny.

Pilot může stát mimo areál hradu a přesto se dostat do situace, kdy jeho let nebude v pořádku. Dron se může pohybovat nad památkou, nad nádvořím, v blízkosti návštěvníků nebo v prostoru, kde správce objektu lety nepovoluje bez předchozí domluvy. U státních hradů a zámků ve správě Národního památkového ústavu se proto obvykle vyžaduje předchozí souhlas. Nejde jen o formalitu. Správce musí vědět, kdy se bude létat, odkud bude dron startovat, jak dlouho se bude ve vzduchu pohybovat a zda nehrozí riziko pro návštěvníky nebo samotnou památku.

U podobných objektů se navíc často potkává několik omezení najednou. Některé hrady leží v chráněných krajinných oblastech, v blízkosti přírodních rezervací nebo v místech, kde může být citlivé rušení ptáků a dalších živočichů. Dron sice vypadá jako malý a nenápadný stroj, ale v přírodě může působit rušivě. Zvuk vrtulí a neobvyklý pohyb ve vzduchu mohou být problém zejména v době hnízdění.

Před každým letem proto dává smysl zkontrolovat oficiální mapu DroneMap, která zobrazuje zeměpisné zóny pro provoz bezpilotních systémů. Teprve potom má cenu řešit samotný záběr. Pokud je v okolí letiště, heliport, vojenský prostor, dočasné omezení nebo jiná vyhrazená zóna, může být let omezený nebo úplně zakázaný.

Nejlepší postup je jednoduchý, i když vyžaduje trochu přípravy. Pilot by si měl nejprve ověřit pravidla v místě letu a poté napsat správě památky. V žádosti není dobré zůstávat u obecné věty, že chce natočit pár záběrů. Mnohem lépe působí konkrétní informace: datum, čas, typ dronu, účel natáčení, místo startu, předpokládaná výška letu a stručný popis toho, jak bude zajištěna bezpečnost.

Takový přístup ukazuje, že pilot ví, co dělá. Správce objektu pak nemusí hádat, zda půjde o krátký záběr prázdného hradu brzy ráno, nebo o létání nad nádvořím plným turistů. Rozdíl je obrovský. Stejně tak je rozdíl mezi soukromým záběrem do rodinného videa, komerčním natáčením, reportáží nebo propagačním materiálem.

Důležitá je i ohleduplnost k návštěvníkům. Dron nad hlavami lidí dokáže pokazit atmosféru prohlídky a u některých návštěvníků vyvolá i obavu o soukromí. Proto se vyplatí létat krátce, s odstupem, mimo největší návštěvní špičku a ideálně po jasné domluvě se správcem. Z pohledu výsledného videa to navíc bývá výhoda. Ranní nebo podvečerní světlo většinou vypadá lépe než tvrdé polední slunce a prázdnější areál působí na záběrech čistěji.