Článek
Sestřelit malý dron drahou protiletadlovou raketou funguje, ekonomicky to ale začíná připomínat boj, který obránce nemůže dlouhodobě vyhrát. Americké ministerstvo obrany proto posouvá do praktických zkoušek čtyři systémy, které místo klasické munice využívají směrovanou energii.
Pentagon vybral řešení od společností AeroVironment, Kord, Boeing a Epirus. Tři z nich používají laser, čtvrté spoléhá na výkonné mikrovlnné záření. Právě kombinace těchto technologií má ukázat, zda lze vojenské základny před drony chránit levněji a zároveň zvládnout útok většího počtu strojů.
Laser nemusí mít zásobník
Laserové systémy mají jednu zásadní výhodu. Dokud mají dostatek elektrické energie a zvládají odvádět vznikající teplo, nepotřebují klasickou munici.
AeroVironment do programu dodává paletovou variantu systému LOCUST. Technologie už prošla několika vojenskými testy a její 30kW verze LOCUST X3 se stala předmětem rozsáhlého kontraktu americké armády. Jeho hodnota dosahuje přibližně 464,8 milionu dolarů.
Dalším kandidátem je Firefly od společnosti Kord. Také ten je koncipovaný jako mobilní řešení, které lze rozmístit podle potřeby a použít k ochraně konkrétního objektu.
Boeing pak přináší Compact Laser Weapon System. Firma má s protidronovými lasery dlouhodobé zkušenosti a uvádí, že její systémy během testů a demonstrací zasáhly už stovky bezpilotních prostředků. Laser byl zkoušen také proti větším strojům spadajícím do americké kategorie Group 3.
Na papíře tak vypadají lasery jako ideální odpověď na levné drony. Skutečný problém ale začíná ve chvíli, kdy nepřiletí jeden stroj, ale deset, dvacet nebo padesát.
Leonidas má bojovat jinak než laser
Právě proto je součástí programu také Leonidas od americké společnosti Epirus. Nejde o laser, který soustředí energii na jeden bod. Leonidas využívá vysokovýkonné mikrovlny, jejichž úkolem je narušit elektroniku bezpilotních prostředků.
To umožňuje zasáhnout více cílů ve stejném prostoru.
Epirus při testech v americké Indianě oznámil vyřazení všech 61 dronů, které proti systému během demonstrace nasadil. Nejpůsobivější částí zkoušky měl být závěrečný útok roje 49 dronů. Podle výrobce jej Leonidas dokázal zastavit jediným působením systému.
Právě schopnost reagovat na roj je pro armádu stále důležitější. Konflikty posledních let ukazují, že drony není nutné nasazovat jednotlivě. Útočník může poslat větší množství relativně levných strojů a pokusit se obranu jednoduše zahltit.
Laser v takové situaci musí postupně pracovat s jednotlivými cíli. Mikrovlnná zbraň má šanci působit na celou skupinu.
Jenže s větší plochou účinku přichází také složitější otázka bezpečnosti.
Americký letecký úřad FAA už prověřoval provoz jednoho z vysokoenergetických protidronových laserů na střelnici White Sands. Testy mimo jiné zkoumaly, jak zabránit tomu, aby laser ohrozil civilní letadlo. Systém dokázal při zaznamenání letounu v rizikovém prostoru automaticky přerušit činnost.
U vysokovýkonných mikrovln ale bude potřeba řešit jiný problém. Energie nepůsobí pouze v úzkém paprsku a armáda musí přesně vědět, co se nachází v oblasti jejího účinku.
Pentagon proto nechce během ročního programu měřit pouze počet sestřelených dronů. Zajímat ho mají také skutečné provozní náklady, nároky na obsluhu a bezpečné použití v blízkosti civilního provozu.
A právě cena může nakonec rozhodnout stejně jako samotný výkon zbraně. Výrobci laserů rádi upozorňují na velmi nízké náklady jednoho výstřelu. Takový údaj ale nezahrnuje pořizovací cenu systému, jeho údržbu ani energetickou infrastrukturu.
Smysl celé technologie proto nebude stát na tom, zda jeden laserový zásah stojí několik dolarů. Důležité bude, jestli dokáže celý systém dlouhodobě bránit základnu levněji než rakety a klasická munice.
Zdroj: DroneXL.co