Létají i plavou: hybridní drony mění pohled na moderní válku i vědu

Ještě před pár lety byly drony výsadou leteckého průmyslu a armády. Dnes se dostávají i do rukou běžných lidí, a jejich vývoj se nezastavil ani u vzduchu. Inženýři a technologické týmy po celém světě pracují na strojích, které zvládnou let i ponor. Nové prototypy dokážou z oblohy plynule přejít pod hladinu, aniž by musely přistát. Vrtule se přizpůsobí prostředí – ve vzduchu vytvářejí silný tah, zatímco pod vodou se jejich úhel automaticky mění, aby byl pohyb pomalejší, ale účinnější.

Elektronika i motorová část jsou utěsněné, konstrukce z kompozitních materiálů odolává tlaku a korozi. Zajímavé je, že některé části těchto strojů vznikají na 3D tiskárně. To umožňuje rychlou výrobu náhradních dílů nebo přizpůsobení tvaru konkrétnímu účelu – od vojenského průzkumu po ekologický výzkum.

Dnešní konflikty ukazují, že na bojišti už není tank tím největším vládcem. Drony dokážou zasáhnout s přesností, jaké člověk nikdy nedosáhne. A když se tyto stroje naučí i potápět, získávají další výhodu: mohou operovat z vzduchu i v hloubce, sledovat přístavy, plavidla nebo dokonce klást nálože. Pod vodou jsou navíc prakticky neviditelné a chráněné před střelbou i radarem.

Vojáci říkají, že dnes už neexistuje tank, který by útoku dronů dokázal dlouhodobě odolat. Hybridní drony tento trend jen posilují – a současně ukazují, že budoucí války nebudou vedené jen ve vzduchu a na zemi, ale i v hloubkách oceánů.

Mimo armádu se hybridní drony mohou stát neocenitelným pomocníkem. Umožní kontrolu podmořských kabelů a potrubí, inspekci trupů lodí, pátrání po potopených předmětech nebo záchranné akce v obtížně dostupných místech. Mohly by se využít i v ekologii – ke sledování znečištění, měření teploty vody či pozorování mořských živočichů.

Představme si malý dron, který se vznese nad korálovým útesem, natočí záběr hejna ryb a pak se ponoří mezi útesy, kde pořídí snímky, kam se potápěč nedostane. V blízké budoucnosti může být taková technika běžná součást dokumentárních filmů i vědeckých výzkumů.

Největší výzvou při konstrukci hybridního dronu je změna prostředí. Vzduch a voda mají zcela odlišnou hustotu, což klade obrovské nároky na vrtule, motory i řízení vztlaku. Inženýři to řeší variabilním sklonem listů vrtulí, který se upraví podle prostředí, a také sofistikovaným softwarem, jenž vyhodnocuje odpor vody a automaticky přizpůsobuje výkon.

Další složitostí je izolace elektroniky – jakmile se dron ponoří, musí být veškeré senzory, baterie i řídicí jednotka dokonale utěsněné. Přesto se musí zachovat možnost komunikace a přenosu obrazu. Některé prototypy proto používají kombinaci rádiového a akustického přenosu, který funguje i pod vodou.

Zatím nejde o běžně dostupnou technologii. Hybridní drony mají menší výdrž než specializované modely a jejich pohyb pod vodou je pomalejší. Vědci ale věří, že právě miniaturizace a nové typy baterií posunou jejich schopnosti dál. Klíčové bude i vylepšení odolnosti proti tlaku a zajištění stability přechodu mezi prostředími.

Kromě technických překážek se řeší i legislativa. Jak se budou regulovat stroje, které mohou fungovat ve vzduchu i v mořském pásmu? A kdo bude odpovědný, pokud dojde k nehodě nebo narušení soukromí pod vodní hladinou?

Vývoj hybridních dronů jasně ukazuje, kam technologie směřuje. Od hraček s kamerou se bezpilotní stroje proměnily v sofistikované nástroje schopné zasahovat v situacích, kde dřív musel riskovat člověk. Kombinace létání a plavání je logickým dalším krokem.

Zatímco první prototypy vznikají v laboratořích, jejich využití v praxi je otázkou několika let. Jakmile se zlevní výroba a zvýší spolehlivost, může se z nich stát běžná součást průmyslu i záchranných složek.

Hybridní drony mění naše vnímání hranic mezi oblohou a mořem. Ukazují, že technologie už dávno nepodléhá jednomu prostředí. A možná jednou uvidíme stroje, které se vynoří z hlubin oceánu, aby za pár vteřin zmizely vysoko mezi mraky.

Zdroj: LiveScience.com (odkaz), AF.mil (odkaz), svetdronu.com