Článek
Dne 20. února 2026 se nad Pobaltím odehrál scénář, který přesně odráží současnou realitu letecké bezpečnosti. NATO zde uskutečnilo výcvikovou misi zaměřenou na boj proti bezpilotním prostředkům. Nešlo o demonstraci síly v klasickém slova smyslu, ale o promyšlené cvičení schopnosti reagovat rychle a koordinovaně.
Operace byla řízena z velitelství Allied Air Command v Ramsteinu a probíhala v rámci aktivit Eastern Sentry a širšího cvičení Steadfast Dart 26 pod Joint Force Command Brunssum. V praxi to znamenalo jediné. Aliance si ověřovala, jak efektivně dokáže identifikovat, sledovat a řešit potenciální dronovou hrozbu ještě dřív, než by přerostla v reálný problém.
Do vzduchu vzlétly německé a italské stroje Eurofighter, doplněné španělskými F 18. Ve vzduchu je podporoval tanker A400M, který zajišťoval potřebnou vytrvalost celé skupiny. Klíčovou roli sehrály i letouny včasné výstrahy AWACS, které nad scénářem držely přehled a spojovaly jednotlivé prvky do jednoho operačního obrazu.
V roli simulované hrozby vystoupil turecký Baykar Bayraktar TB3. Tento bezpilotní prostředek nesloužil jako cíl k likvidaci. Smyslem bylo procvičit taktiku, komunikaci a rozhodovací procesy. Jinými slovy sladit reakci tak, aby v případě ostré situace nebylo nutné improvizovat.
Proč právě Pobaltí
Pobaltský region není vybrán náhodně. Jde o východní křídlo Aliance, kde je odstrašení a viditelná připravenost klíčová. Drony dnes představují dostupný a flexibilní nástroj, který může změnit dynamiku konfliktu během hodin. Jsou levné, snadno nasaditelné a stále schopnější.
Právě proto se výcvik proti bezpilotním systémům stává součástí integrované protivzdušné a protiraketové obrany NATO. Nejde už jen o klasické letouny nebo balistické hrozby. Malé a střední drony zásadně mění poměr cena výkon a kladou nové nároky na reakční dobu i koordinaci mezi jednotlivými složkami.
Pro dronaře je tenhle vývoj důležitý i z jiného pohledu. Ukazuje, že debata o dronech se dávno neposouvá jen kolem komerční fotografie nebo civilního mapování. Bezpilotní technologie se stávají pevnou součástí bezpečnostní architektury Evropy. Ať už na straně obrany, nebo potenciální hrozby.
Nasazení Bayraktaru TB3 jako simulovaného protivníka zároveň naznačuje, že NATO bere v úvahu moderní typy bezpilotních prostředků, které dnes reálně operují v různých částech světa. Výcvik tak neprobíhá proti teoretickému cíli, ale proti platformě, která odpovídá současnému technologickému standardu.
To nejcennější na celém cvičení ale nebyla samotná technika. Byla to interoperabilita. Schopnost různých států, typů letounů a podpůrných systémů pracovat jako jeden celek. V době, kdy se drony šíří rychleji než kdy dřív, může právě tato sehranost rozhodnout o tom, zda bude reakce včasná a účinná.
Evropské nebe se tak postupně mění v testovací prostor nové rovnice. Na jedné straně levné a agilní bezpilotní prostředky, na druhé vrstvená obrana a sdílené situační povědomí. Pobaltské cvičení ukázalo, že Aliance si tuto změnu uvědomuje a nechce zůstat o krok pozadu. Pro komunitu kolem bezpilotních technologií je to jasný signál, že budoucnost dronů bude čím dál víc spojená s kontrolou vzdušného prostoru.
Zdroj: DroneXL.co (odkaz)