Dron bez kamery projde, s kamerou už ne? Pravidla mají zvláštní trhlinu

U dronů se často všechno točí kolem kamery. Jakmile ji zařízení má, začne se řešit registrace provozovatele, ochrana osobních údajů i to, co všechno může dron při letu zachytit. Z pohledu práva to dává smysl. Kamera může natočit lidi, domy, zahrady nebo registrační značky aut. Jenže ve chvíli, kdy se debata přesune z města do přírody, začne být celá věc složitější.

Zvířatům totiž nevadí objektiv. Srnka nepozná, jestli nad ní letí dron s kamerou, nebo levný model bez záznamu obrazu. Pták neřeší, zda pilot splnil registrační povinnost podle evropských pravidel. Reaguje na cizí předmět ve vzduchu, nepřirozený zvuk vrtulí, rychlý pohyb a blízkost něčeho, co do jeho prostředí nepatří.

Podle informací Úřadu pro civilní letectví z 3. prosince 2025 se v České republice neregistruje běžně samotný dron, ale provozovatel bezpilotního systému. Povinnost registrace vychází z čl. 14 odst. 5 nařízení Evropské unie 2019/947. Týká se mimo jiné provozovatelů v otevřené kategorii, kteří používají bezpilotní letadlo s maximální vzletovou hmotností 250 gramů nebo vyšší, případně letadlo vybavené čidlem schopným zachycovat osobní údaje.

Evropská agentura pro bezpečnost letectví EASA vysvětluje stejný princip: provozovatel se nemusí registrovat, pokud dron váží méně než 250 gramů a nemá kameru ani jiné čidlo schopné zachytit osobní údaje. Výjimka platí také pro dron pod 250 gramů, který je hračkou podle směrnice 2009/48/ES o bezpečnosti hraček, i když kameru má.

Prakticky to znamená, že malý dron bez kamery může spadat do mírnějšího režimu. Jakmile na něj ale někdo připevní akční kameru, právní situace se mění. Ne proto, že by se z něj stal pro přírodu výrazně hlučnější stroj. Mění se proto, že nese senzor schopný pořizovat obraz a potenciálně zachycovat osobní údaje.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR upozorňuje u CHKO Beskydy, že drony a jiná letuschopná bezpilotní zařízení vydávají nepřirozené zvuky a svým pohybem mohou rušit volně žijící živočichy, zejména hnízdící ptáky. Správa CHKO Český kras uvádí podobně, že malé i velké drony nejsou v přírodě vítané, protože ruší zvířata, nejvíce ptáky, ale i další obyvatele korun stromů a skal.

A právě tady je jádro paradoxu. Legislativa musí řešit bezpečnost letu, hmotnost, kategorii provozu i ochranu soukromí. Ochrana přírody ale stojí na jiné otázce: zda let zbytečně neruší živočichy. Z tohoto pohledu není rozhodující jen kamera. Rušit může i jednoduchý model bez záznamu obrazu.

Pilot by proto neměl uvažovat jen stylem „mám kameru, nebo nemám kameru“. Důležité je, kde létá, jaký má dron, zda jde skutečně o hračku podle směrnice 2009/48/ES, jestli nese čidlo pro záznam obrazu a zda se pohybuje v chráněném území. V některých lokalitách mohou hrát roli zvláštní ochranné podmínky, omezení pohybu mimo značené trasy nebo zákaz rušení hnízdících ptáků.

Současná pravidla tedy nejsou nesmyslná. Jen řeší několik různých problémů najednou. Kamera je důležitá pro soukromí a registraci. Hmotnost pro bezpečnost. Chráněná území pro klid živočichů. V praxi to ale může působit zvláštně: stejný zvuk, podobný pohyb, stejný stres pro přírodu, ale jiný právní dopad. Příroda zkrátka nečte evropské tabulky a zvířata nerozlišují, jestli nad nimi letí dron s objektivem, nebo bez něj.

Zdroje: