Čínské drony uletěly Evropě. Dokáže ji kontinent ještě dohnat?

Zatímco evropské vlády teprve zvažují, jak navýšit produkci vojenských i civilních dronů, Čína už běží o několik let napřed. Kombinací státní podpory, levné pracovní síly a rychlého výzkumu se stala neochvějným lídrem v bezpilotních technologiích.

Jen podle čínských úřadů bylo ke konci roku 2024 registrováno přes dvě miliony dronů, z toho více než 70 tisíc firem aktivně vyvíjí nové modely. Počet licencovaných pilotů překročil hranici dvou set tisíc, což z Číny dělá největší dronovou mocnost na světě.

Čína už dávno nevnímá drony jen jako vojenský nástroj. Vzniká takzvaná nízkoletová ekonomika – systém, v němž se bezpilotní technologie zapojují do dopravy, zemědělství, logistiky i zábavy.

Ve městě Šen-čen se staví „město dronů“, které slouží jako testovací a výzkumné centrum pro celý průmysl. Odhady mluví o tom, že do roku 2035dosáhne hodnota tohoto sektoru až 12 bilionů korun, což by z něj učinilo jeden z pilířů čínského HDP.

Takový růst není náhodný. Peking drony zařadil do národní dopravní strategie už v roce 2021 a od té doby podporuje výzkum i výrobu granty, daňovými úlevami a výstavbou infrastruktury.

Letos na podzim Čína ukázala světu, že její ambice sahají dál než jen k průmyslu. Na vojenské přehlídce představila pět nových typů bezpilotních letounů, z nichž největší pozornost přitáhl model přezdívaný „Type B“.

Podle zahraničních analytiků může dosahovat nadzvukové rychlosti, a co víc – Čína vyvinula i systém, kde se velký dron ve vzduchu rozpadne na šest menších jednotek, schopných samostatného letu. Tento koncept „rozděleného dronu“ může zásadně proměnit taktiku boje, protože umožňuje klamat radarové systémy a měnit cíle v reálném čase.

Evropské země si technologický náskok Pekingu začínají uvědomovat. Německo, Polsko i Velká Británie už investují miliardy eur do vývoje domácích dronů a vznikají aliance mezi obrannými agenturami EU.

Jenže zatímco Čína produkuje obrovské množství komponent in-house, Evropa je stále závislá na asijských subdodavatelích. Klíčové součástky – od baterií po řídicí jednotky – pocházejí z čínských továren. Tím se prodlužují dodací lhůty a zvyšují náklady, což brzdí konkurenceschopnost.

Podle francouzských výrobců činí technologický náskok Číny přibližně tři roky, což je v tak dynamickém odvětví obrovská propast.

Evropa mezitím sleduje, jak tři hlavní hráči – Čína, USA a Rusko– přetvářejí pravidla vzdušného prostoru. Pentagon rozjíždí projekt SkyFoundry, který má vyrábět až 10 000 dronů měsíčně, zatímco Rusko ve spolupráci s Íránem masivně navyšuje produkci levných sebevražedných dronů.

Čína se v tomto trojúhelníku jeví jako nejefektivnější – nejen díky výrobní kapacitě, ale i schopnosti exportovat. Její modely se prodávají desítkám zemí, často pod civilní záminkou.

Zatímco čínská nízkoletová ekonomika rozkvétá, Evropa teprve hledá vlastní identitu v oblasti bezpilotních technologií. Její výhoda může spočívat v etických pravidlech, důrazu na bezpečnost a schopnosti propojit civilní a vojenský sektor.

Německé startupy vyvíjejí autonomní drony pro průzkum infrastruktury, Polsko experimentuje s levnými obrannými modely a Francie investuje do vývoje softwaru s umělou inteligencí.

Otázkou ale zůstává, zda to bude stačit. Jak říká britský bezpečnostní analytik Michael Clarke: „Pokud Evropa nezačne myslet ve velkém a jednat rychle, zůstane jen divákem dronové éry.“

Zdroj: SeznamZpravy.cz (odkaz), svetdronu.com