Hlavní obsah
Svět2000

Temná hmota možná kdysi byla rychlá, lehká a téměř nehmotná. Co ji proměnilo v kosmické lepidlo?

Foto: Iveta Mauci/Vytvořeno pomocí OpenAI

Náš vesmír drží pohromadě neviditelné galaktické lepidlo, bez kterého bychom neexistovali. Mohla by temná hmota vysvětlit i temnou energii?

Reklama

Článek

Temná hmota patří k největším záhadám moderní astronomie. Přestože ji nedokážeme přímo pozorovat, její gravitační působení se projevuje v pohybu galaxií, ohýbání světla i při formování obrovských kosmických struktur.

Nová teoretická studie nyní přichází s neobvyklou představou: temná hmota možná nebyla od počátku těžká, pomalá a neviditelná. V prvních okamžicích existence vesmíru mohla být naopak horká, rychlá a bez hmotnosti. Teprve později se měla proměnit v podobu, kterou známe dnes.

Záhada, která drží galaxie pohromadě

Temná hmota nevyzařuje, neodráží ani běžným způsobem neabsorbuje světlo. Přesto její přítomnost astronomové odvozují z celé řady pozorování, která nedokážou vysvětlit samotnou viditelnou hmotou.

Hvězdy na okrajích galaxií obíhají rychleji, než by odpovídalo množství pozorované hmoty. Galaxie ve skupinách a hvězdokupách se pohybují způsobem, který naznačuje existenci dalšího gravitačního zdroje. A světlo vzdálených objektů se někdy ohýbá mnohem výrazněji, než by dokázaly vysvětlit samotné hvězdy, plyn a další známé objekty.

To vše ukazuje na existenci neviditelné složky vesmíru, která ovlivňuje jeho strukturu, vývoj i celkovou podobu.

Vědci se dlouho domnívali, že temná hmota musí být tvořena především těžkými, pomalu se pohybujícími částicemi. Jedním z nejznámějších kandidátů jsou hypotetické částice WIMP, které by s běžnou hmotou interagovaly jen velmi slabě. Přes desítky let hledání však zatím žádný přesvědčivý důkaz jejich existence nepřinesly.

A právě zde přichází nová myšlenka, která se vydává trochu jiným směrem.

Jak se fyzika supravodičů dostane až ke vzniku vesmíru

Teoretičtí fyzikové Guanming Liang a Robert Caldwell z Dartmouth College navrhli model, který propojuje kosmologii s fyzikou kondenzovaných látek. Jejich práce publikovaná v časopise Physical Review Letters zkoumá možnost, že temná hmota vznikla prostřednictvím procesu připomínajícího vznik supravodivosti.

Supravodivost je zvláštní stav některých materiálů, při němž elektrický odpor zmizí. Za určitých podmínek se elektrony spojí do takzvaných Cooperových párů a začnou se chovat kolektivně, což umožňuje elektrickému proudu procházet bez běžných energetických ztrát.

Foto: Iveta Mauci/Vytvořeno pomocí OpenAI

Temná hmota

Vědci se nyní ptají, zda podobný mechanismus mohl proběhnout také v raném vesmíru, nikoli u elektronů, ale u částic, které by mohly tvořit temnou hmotu.

Podle jejich modelu se vesmír krátce po svém vzniku nacházel ve stavu, kdy temná hmota mohla existovat jako horká směs rychlých, bezhmotných částic. Jak se kosmos rozpínal a ochlazoval, částice se mohly začít spojovat do dvojic. Tím by prošly zásadní změnou svých vlastností.

Z původně rychlých a lehkých částic by se staly pomalé, těžké a gravitačně výraznější objekty. Právě tato proměna by mohla vysvětlit, proč temná hmota dnes pomáhá vytvářet a udržovat rozsáhlé struktury vesmíru.

Kosmická proměna během prvních okamžiků

Představa, že se vlastnosti temné hmoty v průběhu času dramaticky měnily, je mimořádně zajímavá. Vesmír totiž nebyl od svého počátku neměnným prostředím. Jeho teplota, hustota i fyzikální podmínky se postupně vyvíjely a mohly umožňovat vznik různých stavů hmoty.

Liangův a Caldwellův model předpokládá, že rozhodující změna mohla nastat už během prvních sekund po vzniku vesmíru. Částice, které se původně pohybovaly velmi rychle, by se během ochlazování spojovaly do párů a získávaly nové vlastnosti.

Taková změna by mohla vysvětlit, proč temná hmota dnes působí jako gravitační základ kosmického prostředí. Nejde tedy pouze o otázku, jaké částice temnou hmotu tvoří, ale také o to, jak se její vlastnosti mohly zrodit a změnit v průběhu vývoje vesmíru.

Mohla by temná hmota vysvětlit i temnou energii?

Nejzajímavější část teorie se však týká dalšího velkého kosmického tajemství – temné energie.

Temná energie je označení pro neznámou složku, která souvisí se zrychleným rozpínáním vesmíru. Zatímco temná hmota působí gravitačně jako dodatečný zdroj přitažlivosti, temná energie je spojována s kosmickým rozpínáním, které se v současnosti zrychluje.

Model Liangova a Caldwella naznačuje zvláštní možnost. Pokud částice temné hmoty měly na počátku byť jen nepatrnou hmotnost, nemusely se všechny spojit do párů. Některé mohly zůstat v odlišném stavu, jehož vlastnosti by se projevovaly na samotném časoprostoru.

Toto chování by podle autorů mohlo nabídnout nové vodítko k vysvětlení temné energie.

Je to odvážná představa: dvě největší záhady současné kosmologie by možná nemusely být zcela oddělenými jevy, ale mohly by souviset s různými podobami nebo vývojovými stavy jedné hlubší fyzikální podstaty.

Vesmírné mikrovlnné pozadí může napovědět

Každá dobrá fyzikální teorie musí být nejen zajímavá, ale také testovatelná. A právě zde má nová hypotéza určitou výhodu.

Autoři předpokládají, že proces spojování částic temné hmoty mohl zanechat jemné stopy v kosmickém mikrovlnném pozadí. Jde o záření, které pochází z období přibližně 380 tisíc let po vzniku vesmíru, kdy se kosmos ochladil natolik, že se světlo mohlo začít volně šířit prostorem.

Toto záření dnes představuje jeden z nejcennějších zdrojů informací o raném vesmíru. Jeho nepatrné teplotní rozdíly odhalují podmínky, ve kterých vznikaly zárodky budoucích galaxií a rozsáhlých kosmických struktur.

Pokud by nový model temné hmoty předpovídal specifické změny v těchto signálech, astronomové by je mohli porovnat s daty získanými kosmologickými observatořemi. Teorie by tak mohla být podpořena, nebo naopak postupně vyloučena.

Zatím jen hypotéza. Ale právě tak začíná věda.

Je důležité zdůraznit, že nová představa není potvrzeným vysvětlením temné hmoty. Jde o teoretický model, který může být chybný a který bude muset obstát v dalších výpočtech i porovnání s pozorováním.

Jeho význam však spočívá také v tom, že vědci nehledají odpovědi pouze v tradiční částicové fyzice. Inspiraci čerpají z oblastí, které na první pohled s kosmologií nemají mnoho společného, například ze supravodivosti, kvantových stavů a chování materiálů za extrémních podmínek.

Možná temná hmota není jen neznámá částice, kterou se snažíme zachytit v podzemních laboratořích. Možná je výsledkem dávné fyzikální proměny, která se odehrála v okamžicích, kdy byl vesmír ještě mladý, horký a neuvěřitelně dynamický.

A pokud se tato myšlenka někdy potvrdí, mohli bychom zjistit, že kosmické „lepidlo“, které dnes drží galaxie pohromadě, vzniklo z něčeho, co bylo na samém počátku úplně jiné.

Při hledání temné hmoty pak možná nemusíme pouze hledat neznámou částici. Možná se musíme naučit pochopit, jak se vesmír dokázal proměnit v něco, co dnes pozorujeme.

Další články