Hlavní obsah
Svět2000

Šest stíhaček ve vzduchu, čtyři simulátory na zemi. Hranice mezi virtuálním a skutečným bojištěm postupně mizí

Foto: Lockheed Martin

Co kdyby pilot sedící v simulátoru na zemi mohl během výcviku spolupracovat s piloty skutečných stíhaček letícími desítky kilometrů daleko?

Reklama

Článek

Právě takový scénář se podařilo předvést na americké námořní letecké základně Lemoore v Kalifornii. Propojení simulátorů F-35 s reálnými letouny F/A-18 ukazuje, jak se mění vojenský výcvik, a jak se postupně stírá hranice mezi virtuálním a skutečným bojištěm.

Na základně Naval Air Station Lemoore proběhla demonstrace, která spojila čtyři simulátory pro komplexní výcvik pilotů F-35 se šesti skutečnými letouny F/A-18 Hornet/Super Hornet ve vzduchu.

Nešlo o běžný výcvik, při němž piloti pouze sledují předem naprogramovaný scénář. Simulátory byly propojeny s živými letouny prostřednictvím prostředí kontinuálního výcviku amerického námořnictva a technologie označované jako Link-Inject-to-Live.

Foto: Lockheed Martin

Simulátor spojený se stíhačkou ve vzduchu.

Tato architektura umožňuje propojit simulované prostředí s reálnými letadly a přenášet mezi nimi informace potřebné pro společný průběh výcvikové mise. Piloti v simulátorech tak mohou reagovat na dění, do něhož vstupují skutečné stroje, zatímco piloti ve vzduchu se stávají součástí širšího virtuálně-živého scénáře.

Výsledkem je výcvik, který se mnohem více přibližuje komplexnosti skutečné bojové operace.

Virtuální protivník, skutečné letadlo a jeden společný scénář

Hlavní přínos této technologie spočívá v možnosti vytvořit rozsáhlé prostředí, ve kterém se kombinují živé letouny, simulované stroje a virtuální protivníci.

Piloti mohou řešit situace, které by při klasickém výcviku vyžadovaly mnohem větší počet skutečných letadel, náročnější organizaci, vyšší náklady a značné množství letového času.

Virtuální protivníci mohou do scénáře přidávat další hrozby, zatímco skutečné letouny zajišťují fyzickou část mise. Simulátor umožňuje opakovat stejné situace, měnit podmínky a testovat různé postupy bez nutnosti pokaždé realizovat celý scénář ve vzduchu.

To přináší zásadní výhodu: piloti mohou trénovat mnohem složitější situace, aniž by každá součást výcviku musela být realizována skutečným letadlem.

Výcvik, který nekončí u obrazovky

Simulátory přitom nenahrazují skutečné létání. Naopak mají doplnit fyzickou a psychickou zkušenost, kterou pilot získává pouze v letadle.

Reálný let přináší přetížení, fyzickou únavu, stres, omezené vnímání prostoru i nutnost reagovat na skutečné podmínky. Simulátor naproti tomu umožňuje bezpečně procvičovat taktické rozhodování, koordinaci, komunikaci a práci s informacemi.

Spojením obou prostředí vzniká komplexnější výcvikový model:

  • Simulátor: opakovatelné scénáře, nácvik rozhodování a testování různých postupů.
  • Skutečný let: fyzické nároky, přetížení, skutečné ovládání letounu a reakce na situaci.
  • Propojené prostředí: spolupráce pilotů v simulátorech s reálnými letouny a virtuálními hrozbami.

Tento model umožňuje připravovat piloty na mnohem dynamičtější situace, než jaké dokáže nabídnout izolovaný simulátor nebo samostatný let.

Když rozhodování pod tlakem získává nový rozměr

Podle Kena Garretta, viceprezidenta společnosti Lockheed Martin pro výcvik a logistiku programu F-35, je zásadní právě schopnost kombinovat skutečné letouny, vysoce věrné simulátory a virtuální protivníky.

Takové prostředí umožňuje vytvářet realistické scénáře, prověřovat rozhodování pilotů pod tlakem a připravovat je na situace, kdy mohou být jejich reakce kriticky důležité.

Výcvik tak není pouze o zvládnutí ovládání letadla. Stále větší význam má schopnost vyhodnocovat informace, koordinovat postupy s dalšími piloty a reagovat na rychle se měnící situaci.

Budoucnost vojenského výcviku nebude pouze virtuální

Demonstrace na základně Lemoore naznačuje směr, kterým se může vojenský výcvik v následujících letech ubírat. Namísto odděleného výcviku pilotů v simulátorech a skutečných letounech bude stále častěji možné oba světy propojit do jednoho společného prostředí.

Výhodou není jen úspora času nebo nákladů. Klíčovou hodnotou je možnost vytvářet scénáře, které by byly v reálném světě příliš složité, nebezpečné, nákladné nebo obtížně opakovatelné.

F-35 se tak nestává pouze letounem, ale také součástí širšího digitálního ekosystému, v němž se propojují výcvik, simulace, skutečné stroje a moderní technologie.

Budoucnost vojenského výcviku možná nebude spočívat v tom, že piloti budou trávit více času ve vzduchu. Může spočívat v tom, že se skutečný let stane součástí mnohem většího virtuálního světa, a pilot se bude muset naučit zvládnout obojí současně.

Další články