Článek
Americké společnosti Northrop Grumman a Hermeus uzavřely strategickou dohodu, jejímž cílem je vyvinout novou generaci vysokorychlostních autonomních letadel. Jejich úkolem bude doplnit schopnosti klasických stíhacích letounů, zvýšit jejich bojovou efektivitu a především dostat nové technologie do služby výrazně rychleji než dosud.
Výsledkem má být nová třída autonomních vojenských letounů schopných plnit náročné úkoly v prostředí, kde je pro klasická letadla stále obtížnější operovat.
Zásadní přitom není pouze samotná rychlost. Kombinace vysokého výkonu, autonomního řízení a pokročilých senzorových systémů může vytvořit zcela nové možnosti pro průzkum, sledování vzdušného prostoru, elektronický boj nebo podporu pilotovaných bojových letounů.
Quarterhorse: experimentální letoun jako základ budoucích schopností
Středobodem spolupráce je letoun Quarterhorse společnosti Hermeus. Nejde o klasický vojenský bezpilotní prostředek, jaký známe z dnešních průzkumných nebo útočných dronů. Hermeus se zaměřuje na vývoj letadel, která mají překonávat rychlostní omezení současného letectví.
Právě vysoká rychlost může být v budoucích konfliktech zásadní výhodou. Zkracuje dobu potřebnou k dosažení cílové oblasti, komplikuje reakci protivzdušné obrany a umožňuje rychlejší přesuny mezi operačními prostory.
Nové zbraně budoucnosti se musí vyvíjet rychleji
Za spoluprací stojí také změna přístupu amerického ministerstva obrany k vývoji vojenských technologií. Tradiční akviziční procesy často vyžadují mnoho let, než se nový systém dostane od prvotního návrhu k operačnímu nasazení.
Cílem je vyvíjet a zavádět autonomní technologie v řádu měsíců, nikoli let. Northrop Grumman proto stále více spolupracuje s menšími technologickými společnostmi, které dokážou rychle experimentovat, testovat nové konstrukce a přicházet s inovativními řešeními.
Budoucnost bojového letectví: Pilot a autonomní letoun bok po boku?
Spolupráce Northrop Grumman a Hermeus zapadá do širšího trendu, který postupně mění podobu moderního vojenského letectví. Budoucí vzdušné operace pravděpodobně nebudou založeny pouze na výkonných pilotovaných stíhačkách, ale na propojených systémech, ve kterých budou autonomní letouny spolupracovat s lidskými piloty.
Takové stroje by mohly převzít některé z nejnebezpečnějších úkolů, operovat v oblastech s vysokým rizikem a poskytovat pilotovaným letounům další průzkumné nebo elektronické schopnosti. Vysoká rychlost by jim navíc mohla umožnit působit v prostředích, kam by se běžné bezpilotní prostředky dostávaly jen obtížně.
Stále ve vývoji
Zatím však není zveřejněn konkrétní harmonogram operačního nasazení, přesné technické parametry výsledného letounu ani podrobnosti o jeho případné výzbroji.
Zajímavé ale je, že první nadzvukový let se uskutečnil pouhých 364 dní po prvním letu předchozího prototypu Mk 1. K dosažení Mach 1,21 navíc letoun potřeboval pouze tři zkušební lety.
Při čtvrtém letu se dostal až na Mach 1,6 a při následujícím letu úspěšně vypustil demonstrační užitečné zatížení.
Důležité: Nejde tedy pouze o technologickou studii rychlého letadla. Hermeus už testuje také schopnost dopravit a vypustit užitečné zatížení.
2. Mk 2.2: nový motor a cesta za Mach 2
Ještě zajímavější je další vývojová verze Quarterhorse Mk 2.2, která přináší zásadní změnu pohonného systému. Hermeus zde zavádí technologii označovanou jako Gryphon.
Její hlavní součástí je speciální pohyblivý hrot vstupního ústrojí motoru, takzvaný spike inlet. Ten upravuje proudění vzduchu před jeho vstupem do motoru.
Proč je to důležité?
Při vysokých nadzvukových rychlostech se vzduch před motorem silně stlačuje a zahřívá. Motor musí dostávat vzduch o vhodném tlaku, teplotě a rychlosti proudění. Klasický proudový motor má při dalším zvyšování rychlosti své limity.
Nová konstrukce má umožnit efektivnější provoz v širším rozsahu rychlostí a připravit letoun na překonávání hranice Mach 2.
Mk 2.2 zahájil letové zkoušky v září 2026. Hermeus uvádí, že jeho cílem je ověřit pohonnou architekturu pro rychlosti přesahující Mach 2.
3. Mk 2.3: ambice dosáhnout Mach 3
Následující verze Mk 2.3 má řešit další zásadní problém: extrémní tepelné namáhání konstrukce.
Při rychlostech blížících se Mach 3 se totiž povrch letadla zahřívá natolik, že běžné konstrukční materiály začínají narážet na své limity.
Hermeus proto plánuje přejít od hliníkové konstrukce k materiálům odolnějším vůči vysokým teplotám.
Skutečný cíl projektu: Hypersonický letoun Darkhorse

Hermeus - Darkorse
Quarterhorse není konečným produktem celého vývojového programu. Hermeus připravuje také mnohem ambicióznější projekt nazvaný Darkhorse.
Jde o opakovaně použitelný bezpilotní hypersonický letoun určený pro obranné a bezpečnostní úkoly.
Jeho vývoj má navazovat na zkušenosti získané při programu Quarterhorse.
Zajímavé je zejména plánované řešení pohonu:
- Mk 3 má ověřit přechod mezi turbínovým a náporovým režimem motoru.
- Mk 4 má předvést dlouhodobý hypersonický let pomocí kombinovaného pohonného systému TBCC.
- Darkhorse má představovat víceúčelovou bezpilotní platformu pro vojenské použití.
TBCC znamená Turbine-Based Combined Cycle. Jde o kombinovaný pohonný systém, který využívá turbínový motor při nižších rychlostech a náporový režim při rychlém letu.
Hermeus ve svém vývojovém plánu uvádí demonstrátor Mk 4 pro rok 2029 a Darkhorse jako navazující program. Přesné operační parametry Darkhorse zatím veřejně nepotvrdil.
5. Zajímavý detail: Letoun nemusí dostat pilota ani klasické řízení

Quarterhorse je bezpilotní letoun, ale neznamená to, že musí všechna rozhodnutí provádět zcela samostatně.
Letoun Mk 2.1 byl během zkoušek ovládán na dálku z pozemního pracoviště.
Další vývoj se zaměřuje na pokročilou autonomii, která umožní letounu samostatně zvládat stále složitější úkoly.
Zajímavá je také spolupráce s technologickou společností Anduril. Ta v září 2026 oznámila integraci svého systému Lattice for Mission Autonomy do letounů Quarterhorse.
Systém má umožnit koordinované autonomní mise a poskytovat operátorům jednotné rozhraní pro řízení letounu během jednotlivých fází mise. První letový test této autonomní výbavy byl plánován na rok 2027.
6. Co do projektu přináší Northrop Grumman?

Northrop Grumman má zkušenosti s integrací komplexních vojenských systémů.
Tady se dostáváme k nejdůležitější části nové dohody.
Hermeus umí rychle postavit a otestovat vysokorychlostní letoun. Northrop Grumman má zkušenosti s integrací komplexních vojenských systémů.
Společnosti chtějí propojit zejména:
- Elektronický boj: systémy pro působení v elektromagnetickém spektru.
- Senzory: získávání a vyhodnocování informací z okolního prostředí.
- Komunikaci: bezpečné spojení s dalšími letouny a velitelskými stanovišti.
- Navigaci: přesné určování polohy a orientaci v prostoru.
- Autonomii: schopnost plnit úkoly s omezeným zásahem operátora.
- Velitelské a řídicí systémy: koordinaci s dalšími vojenskými prostředky.
Zvlášť zajímavá je architektura Mission Management System (MMS), kterou Hermeus vyvíjí jako modulární základ pro správu systémů letounu.
Jejím smyslem je oddělit kritické funkce samotného letu od funkcí potřebných pro plnění vojenské mise. To umožňuje modernizovat jednotlivé schopnosti bez nutnosti kompletně přepracovávat celý letoun.
Podle oznámení společností má taková architektura umožnit integraci a aktualizaci misijních schopností v řádu týdnů namísto let.
7. Další technické a vojenské zajímavosti
Zajímavost č. 1 – Letoun velikosti F-16 / Potvrzeno
Quarterhorse Mk 2.1 má přibližně velikost stíhacího letounu F-16. Používá dokonce stejné přistávací zařízení.
Zajímavost č. 2 – Rychlý vývoj / Potvrzeno
Hermeus dokázal přejít od prvního letu Mk 1 k nadzvukovému letu Mk 2.1 za pouhých 364 dní.
Zajímavost č. 3 – Vojenské testování / Potvrzeno
Americká FAA povolila až sedm nadzvukových zkušebních letů Mk 2.1 v prostoru White Sands Missile Range. Testy měly probíhat ve výšce nejméně 30 000 stop, tedy přibližně 9,1 km.
Zajímavost č. 4 – Smlouva za 159 milionů dolarů / Potvrzeno
Hermeus získal kontrakt na poskytování letových zkušebních dat americké Defense Innovation Unit, letectvu a námořnictvu. Hodnota kontraktu byla oznámena ve výši 159 milionů dolarů.
Zajímavost č. 5 – Mach 3 ještě není hypersonická rychlost / Technický fakt
Za hypersonický let se obvykle považuje rychlost od Mach 5. Mach 3 je stále nadzvuková rychlost.
8. Co to znamená pro budoucí válčení?
Představme si situaci, kdy pilotovaný stíhací letoun operuje ve vzdálenosti stovek kilometrů od oblasti, ve které protivník rozmístil moderní protivzdušnou obranu.
Místo aby pilot vstupoval do nejnebezpečnějšího prostoru, mohl by vyslat autonomní vysokorychlostní letoun, který by:
- Rychle pronikl do sledované oblasti.
- Získal informace prostřednictvím palubních senzorů.
- Zaznamenal činnost protivzdušných a komunikačních systémů.
- Předal informace pilotovaným letounům a velitelskému stanovišti.
- Podle konkrétní konfigurace provedl další přidělený úkol.
*Takto nějak by to mohlo fungovat. Jde o pouhou ilustraci možného využití, nikoli zveřejněný operační scénář Hermeus.
Zdroj: Northrop Grumman; Hermeus; Darkhorse; Northrop Grumman

