Proč měl Hitler tolik příznivců a čím si je získal?

Nejen, že uměl lidem nabídnout jednoduché odpovědi na složité problémy, ale také je uměl přesvědčit, že právě on! dokáže znovu pozvednout Německo, které se právě nacházelo v hluboké propasti po první světové válce.

Je ale důležité rozlišovat, že ne každý Němec Hitlera podporoval, ne každý volič NSDAP souhlasil se všemi nacistickými cíli a část společnosti byla k režimu donucena, nebo se mu přizpůsobila ze strachu.

Výmarská hyperinflace je nejvíce studovaným měnovým kolapsem v historii, a to z dobrého důvodu. Její důsledky sahaly daleko za hranice ekonomiky. Zničila úspory německé střední třídy, radikalizovala politiku a vytvořila podmínky, které nakonec přivedly k moci Adolfa Hitlera. Pochopit ji znamená pochopit, jak měnový systém, jakmile je jednou ohrožen, urychluje cestu k totálnímu selhání.

Tři spouštěče

Zaprvé: Německo vstoupilo do první světové války pozastavením směnitelnosti zlata 4. srpna 1914. Zlatá marka krytá zlatem se stala papírovou markou krytou papírem. Vláda financovala válku především z dluhů, nikoli z daní, a do roku 1918 se německý státní dluh zvýšil na přibližně 156 miliard marek. Peněžní zásoba se mezi lety 1914 a 1918 zvýšila pětinásobně.

Za druhé: Versailleská smlouva uložila reparace v celkové výši 132 miliard zlatých marek, což odpovídá dnešním více než 500 miliardám dolarů, s ročními platbami představujícími zhruba 2,5 % německého HDP. Německo nemělo devizy na úhradu těchto závazků a již hospodařilo s fiskálním deficitem.

Za třetí: V lednu 1923 Francie a Belgie obsadily Porúří, průmyslové srdce Německa, aby místo nezaplacených reparací zabavily uhlí a ocel. Německá vláda vyhlásila pasivní odpor a zaplatila milionům dělníků, aby přestali pracovat. Říšská banka to financovala tiskem peněz. Do poloviny roku 1923 vláda zadala tisk peněz 133 společnostem. Tiskárny běžely ve dne v noci.

Trajektorie směnného kurzu vypráví příběh přesně. V červenci 1914 se za jeden americký dolar dalo koupit 4,2 marky. Do ledna 1921 to bylo 64 marek. Do července 1922 to bylo 493 marek. Do ledna 1923 to bylo 17 972 marek. V listopadu 1923, na vrcholu krize, se jeden dolar rovnal 4,2 bilionům marek = 1 000 miliardám, jak to zaznamenává Britannica. Jen v říjnu 1923 dosáhla měsíční inflace 29 500 %, což znamenalo, že ceny se zdvojnásobovaly každých 3,7 dne.

Zdroj: coinandempire.com

Po první světové válce bylo Německo v mimořádně obtížné situaci:

Lidé toužili po stabilitě, práci a obnovení národní hrdosti. A přesně to jim Hitler nabízel, ale dokázal to splnit?

Sliboval:

Nezaměstnanost skutečně klesala, ale významnou roli hrály také státní zakázky, zbrojení, povinná pracovní služba a vylučování určitých skupin obyvatelstva z ekonomického života.

Hitler sliboval, že Německo znovu získá postavení velmoci. Versailleskou smlouvu označoval za ponížení a tvrdil, že obnoví německou moc.

Za problémy Německa neprávem obviňoval především Židy, komunisty, demokraty a další skupiny.

Antisemitismus nebyl pouze politickou taktikou. Byl základní součástí nacistické ideologie.

Používal jednoduchá hesla, opakování, silné emoce, dramatická vystoupení a masová shromáždění. Vytvářel dojem, že miliony lidí sdílejí stejný cíl.

Hitler nebyl veřejnosti prezentován jen jako politik. Propaganda z něj vytvořila téměř zachránce německého národa.

Velkou roli v tom sehrál Joseph Goebbels, ministr propagandy.

Zdroj: Holocaust Encyclopedia

Tohle je velmi důležitá část příběhu. Po převzetí moci v roce 1933 Hitler postupně zlikvidoval demokratické instituce.

Příznivci měli různé důvody, proč mu zůstávali věrní:

Nesmíme zaměňovat skutečnou podporu s poslušností v diktatuře.

Hitler nikdy nezískal nadpoloviční většinu hlasů v posledních svobodných celoněmeckých parlamentních volbách před převzetím moci.

K moci se tedy dostal kombinací skutečné volební podpory, politických intrik a rozhodnutí konzervativních elit.

Podstatné je, že Hitler nezačínal tím, že by všem otevřeně představoval celý rozsah svých pozdějších plánů.

Nejdříve nabízel lidem: naději, práci, pořádek, národní jednotu, bezpečnost, silné vedení.

Jeho ideologie ale současně od úplného počátku obsahovala rasismus, antisemitismus, expanzionismus a odmítání demokracie.

Právě kombinace slibů, propagandy, manipulace a násilí umožnila nacistům získat a upevnit moc.

Mám tady ale ještě jednu zajímavou historickou otázku:

Proč tolik Němců, včetně vzdělaných lidí, učitelů, lékařů, úředníků a příslušníků inteligence, přijalo Hitlerovu ideologii, přestože její nebezpečné prvky byly veřejně viditelné?

Toto téma je důležité pro pochopení toho, jak může demokratická společnost postupně přijít o svobodu.

To je jedna z nejzásadnějších a zároveň nejznepokojivějších otázek dějin 20. století. A možná ještě důležitější než otázka, proč Hitlera podporovali chudí nebo nezaměstnaní, je právě to, proč ho přijímali také vzdělaní, inteligentní a společensky vážení lidé.

Často si představujeme, že nacistické Německo tvořili především fanatičtí extremisté. Historická realita ale byla mnohem složitější. Nacismus pronikl do škol, univerzit, nemocnic, soudů, státní správy, armády i vědeckých institucí.

Nebezpečné myšlenky nebyly vždy skryté. Některé byly hlásány veřejně. Přesto je velká část společnosti tolerovala, podporovala nebo se rozhodla proti nim nezasahovat.

Hitler nezískával pouze nevzdělané lidi. Mezi podporovateli nacismu byli také:

Proč?

Protože vzdělání člověka automaticky nechrání před předsudky, nacionalismem, konformitou ani touhou po společenském postavení.

Někteří vzdělaní lidé navíc považovali rasové teorie a eugeniku, které byly tehdy součástí širšího mezinárodního prostředí, za vědecky podložené. Nacisté tyto myšlenky radikalizovali a využívali k ospravedlnění pronásledování a vraždění.

Tohle je velmi podstatné. Hitler totiž nevytvořil evropský antisemitismus. Ale využil předsudky, které v Evropě existovaly už po staletí.

V Německu již před nacismem existovaly:

Hitler těmto předsudkům dal politický program a státní moc. Zásadní je, že mnoho lidí nemuselo přijmout celý nacistický světonázor. Stačilo, že jim nevadilo omezování práv Židů.

Toto je jedna z nejtemnějších kapitol. Představme si německého univerzitního profesora v roce 1933. Jeho židovský kolega je propuštěn. Profesor může:

Mnozí zvolili mlčení nebo osobní prospěch.

Konkrétní příklad představují němečtí lékaři. Přibližně polovina německých lékařů vstoupila mezi lety 1933 a 1945 do nacistické strany. Někteří sdíleli rasové teorie, jiní využili kariérních příležitostí a někteří se podíleli na sterilizacích, experimentech a vraždění lidí s postižením.

Nacistický režim neprovedl všechny své zločiny najednou. Proces měl několik etap:

Období - Co se dělo

Každý další krok se opíral o předchozí diskriminaci. Lidé si postupně zvykali na něco, co by jim před několika lety připadalo nepřijatelné.

To ovšem neznamená, že všichni věděli o konečném rozsahu plánované genocidy už v roce 1933. Rozsah a podoba vraždění se postupně radikalizovaly.

Po roce 1933 se změnilo prostředí, ve kterém lidé žili.

Vznikl začarovaný kruh: lidé neviděli veřejný odpor, a proto mohli nabýt dojmu, že s režimem souhlasí téměř všichni.

Přitom existoval odpor. Například studentská skupina Bílá růže (Weiße Rose), jejíž členové Sophie a Hans Schollovi byli v roce 1943 popraveni za šíření protinacistických letáků.

Je užitečné rozlišit několik skupin:

Skupina - Časté motivace

Nešlo tedy o jediný motiv. Někdo věřil, někdo kalkuloval, někdo se bál a někdo prostě jen využíval situace.

Americké Muzeum holokaustu ve své historické analýze zdůrazňuje, že nacistický režim nemohl uskutečnit pronásledování a genocidu pouze prostřednictvím Hitlera a jeho nejbližších spolupracovníků!

Potřeboval tisíce odborníků a institucí, které jeho rozhodnutí převáděly do praxe. A právě zde je možná největší paradox:

Společnost nemusí být složena z milionů fanatiků, aby umožnila vznik diktatury. Stačí dostatek přesvědčených příznivců, lidé ochotní spolupracovat, lidé, kteří z toho mají prospěch, a velké množství těch, kteří se rozhodnou nezasahovat.

Neznamená to, že každý mlčící člověk měl stejné možnosti nebo nesl stejnou odpovědnost. Ale ukazuje to, jak důležitá je ochrana institucí, svobody projevu a práv menšin.

Existují tři velmi zajímavé otázky, které pomáhají pochopit skutečný rozsah nacistického vlivu.

1. Němečtí lékaři a vědci: Jak mohli lidé s lékařským a vědeckým vzděláním schvalovat pokusy na lidech, sterilizace a vraždění nemocných?

2. Hitler a německé elity: Kdo z bohatých průmyslníků, bankéřů a vysokých důstojníků Hitlerův vzestup podporoval a proč?

3. Obyčejní lidé a holokaust: Kolik Němců skutečně vědělo o vyhlazovacích táborech a masovém vraždění Židů?

Právě třetí otázka je obzvlášť důležitá, protože rozlišuje mezi tím, co lidé věděli, co mohli tušit a co si nechtěli připustit.

Co byl holokaust?

Pojem holocaust definuje období 1933–1945. Začalo v lednu 1933, kdy se v Německu dostal k moci Adolf Hitler a nacistická strana. Skončil v květnu 1945, kdy Spojenecké mocnosti porazily nacistické Německo ve druhé světové válce. Holocaust se někdy označuje také jako „šoa“, hebrejské slovo pro „katastrofu“.

Zdroj: coinandempire.com; Slideserve.com; Holocaust Encyclopedia; Americké Muzeum holokaustu;