Článek
Zajímavé je, koho vědci před více než osmi desetiletími oslovili. První skupinu tvořili privilegovaní studenti Harvardu, mezi nimiž byl i mladý John F. Kennedy, budoucí americký prezident. Druhou skupinu představovali chlapci z nejchudších čtvrtí Bostonu v době Velké hospodářské krize. Právě tento kontrast dvou zcela odlišných startovních čar dodává závěrům studie mimořádnou váhu.
Výzkum se navíc nezastavil u prvních účastníků. Dnes zahrnuje přes dva tisíce lidí — k původním 268 studentům Harvardu a 456 chlapcům z bostonského vnitřního města postupně přibyli jejich manželé, manželky a potomci. Vědci tak mohli po celá desetiletí zblízka sledovat, jak se lidské životy odvíjejí, co je pozvedne a co srazí.
Ředitel, který učí i meditovat
Současným ředitelem studie je Dr. Robert Waldinger, klinický profesor psychiatrie na Harvard Medical School. Zároveň je zenovým mistrem (Roshi) a vyučuje meditaci v Nové Anglii i po celém světě. Právě on shrnul poznatky studie tak srozumitelně, že oslovily miliony lidí.
Jeho přednáška se stala jednou z nejznámějších vůbec. TED talk s názvem „What Makes a Good Life“ má přes 42 milionů zhlédnutí a patří mezi deset nejsledovanějších TED přednášek na světě. Své zjištění pak Waldinger společně s kolegou Marcem Schulzem rozpracoval v knize The Good Life.
Vztahy chrání srdce i mozek
Hlavní závěr studie zní překvapivě prostě: nejsilnějším předpokladem dlouhého, zdravého a spokojeného života jsou kvalitní blízké vztahy. A není to jen dojem nebo hezky znějící fráze, čísla to potvrzují.
Dobré vztahy snižovaly u účastníků pravděpodobnost, že se u nich rozvine srdeční choroba, cukrovka nebo artritida. Lidé se širšími sociálními sítěmi měli pozdější nástup a pomalejší průběh úbytku paměti a myšlení. Ženatí a vdané lidé žili v průměru déle — ženy o pět až dvanáct let a muži dokonce o sedm až sedmnáct let. Vztahy tedy nechrání jen náladu, ale i tělo a mozek.
Stejně silné je i varování z opačné strany. Waldinger opakovaně upozorňuje, že osamělost je pro zdraví stejně ničivá jako kouření nebo nadměrné pití alkoholu. Účastníci, kteří se dožili vysokého věku v dobré kondici, se přitom nadměrnému kouření i alkoholu vyhýbali. To je poznatek, který stojí za zamyšlení zvlášť ve chvíli, kdy děti odejdou z domova, skončí pracovní kariéra nebo se okruh přátel začne přirozeně zmenšovat.
Čeho lidé ve stáří opravdu litovali
Jedním z nejdojemnějších zjištění studie je to, co si účastníci uvědomili až s odstupem celého života. Když bylo prvním účastníkům kolem osmdesáti let, muži nejvíce litovali, že netrávili víc času s blízkými a místo toho se příliš věnovali práci. Ženy litovaly, že se příliš zabývaly tím, co si o nich myslí druzí. A nejhrdější okamžiky obou pohlaví se týkaly výhradně vztahů — toho, že byli dobrým rodičem, partnerem, přítelem nebo mentorem.
Žádný z účastníků se v osmdesáti neohlížel s hrdostí na výši svého platu nebo na sebraný majetek. To, co dávalo životu smysl, byli konkrétní lidé a čas, který jim věnovali.
Otočte otázku a život se promění
Studie nabízí i praktický návod, jak k naplněnému stáří dojít. Nejšťastnější a nejspokojenější lidé v polovině života byli podle výzkumu ti, kteří dokázali otázku „Co mohu udělat pro sebe?“ otočit na „Co mohu udělat pro svět kolem mě?“. Péče o druhé, předávání zkušeností mladším, dobrovolnictví nebo obyčejná ochota pomoci sousedovi jsou činnosti, které vracejí pocit smyslu i tehdy, kdy práce a rodičovské povinnosti pominou.
A možná nejdůležitější vzkaz zní: není nikdy pozdě. Waldinger dokládá příběh muže, který prožil osamělý život a nešťastné manželství. Teprve po odchodu do důchodu se rozhodl navázat nové vztahy a začít znovu. Vztahy totiž nejsou majetek, který buď máme, nebo nemáme. Jsou to zahrady, které lze začít pěstovat v každém věku.
Co si z toho odnést
Poučení z více než osmdesáti let pozorování se dá shrnout do několika prostých kroků, které nestojí nic než trochu odvahy a času. Zavolejte příteli, se kterým jste dlouho nemluvili. Domluvte si pravidelné setkání s rodinou nebo starým známým. Zapojte se do místní komunity, spolku nebo sousedské výpomoci. A hlídejte si, aby vás nepohltila samota za zataženými závěsy.
Harvardská studie neslibuje zázraky ani věčné mládí. Nabízí ale něco cennějšího: spolehlivou mapu k životu, na který se dá v osmdesáti letech ohlédnout s klidem a hrdostí. A na téhle mapě jsou nejjasněji vyznačeni lidé, které máme rádi.
Zdroje: