Hlavní obsah
Pozitivní zprávy

Co po 85 letech zjistila Harvardova studie štěstí: dobrý život stojí na vztazích, ne na majetku

Foto: Unsplash

Co dělá život dobrým? Odpověď hledá Harvardova studie vývoje dospělých, která běží nepřetržitě od roku 1938 a je nejdéle trvajícím vědeckým výzkumem štěstí na světě. Vědci od dospívání až do stáří sledovali 724 mužů a díky tomu získali unikátní tvrdá data o tom, co lidem přináší spokojenost.

Reklama

Článek

Zajímavé je, koho vědci před více než osmi desetiletími oslovili. První skupinu tvořili privilegovaní studenti Harvardu, mezi nimiž byl i mladý John F. Kennedy, budoucí americký prezident. Druhou skupinu představovali chlapci z nejchudších čtvrtí Bostonu v době Velké hospodářské krize. Právě tento kontrast dvou zcela odlišných startovních čar dodává závěrům studie mimořádnou váhu.

Výzkum se navíc nezastavil u prvních účastníků. Dnes zahrnuje přes dva tisíce lidí — k původním 268 studentům Harvardu a 456 chlapcům z bostonského vnitřního města postupně přibyli jejich manželé, manželky a potomci. Vědci tak mohli po celá desetiletí zblízka sledovat, jak se lidské životy odvíjejí, co je pozvedne a co srazí.

Ředitel, který učí i meditovat

Jeho přednáška se stala jednou z nejznámějších vůbec. TED talk s názvem „What Makes a Good Life“ má přes 42 milionů zhlédnutí a patří mezi deset nejsledovanějších TED přednášek na světě. Své zjištění pak Waldinger společně s kolegou Marcem Schulzem rozpracoval v knize The Good Life.

Vztahy chrání srdce i mozek

Hlavní závěr studie zní překvapivě prostě: nejsilnějším předpokladem dlouhého, zdravého a spokojeného života jsou kvalitní blízké vztahy. A není to jen dojem nebo hezky znějící fráze, čísla to potvrzují.

Stejně silné je i varování z opačné strany. Waldinger opakovaně upozorňuje, že osamělost je pro zdraví stejně ničivá jako kouření nebo nadměrné pití alkoholu. Účastníci, kteří se dožili vysokého věku v dobré kondici, se přitom nadměrnému kouření i alkoholu vyhýbali. To je poznatek, který stojí za zamyšlení zvlášť ve chvíli, kdy děti odejdou z domova, skončí pracovní kariéra nebo se okruh přátel začne přirozeně zmenšovat.

Čeho lidé ve stáří opravdu litovali

Žádný z účastníků se v osmdesáti neohlížel s hrdostí na výši svého platu nebo na sebraný majetek. To, co dávalo životu smysl, byli konkrétní lidé a čas, který jim věnovali.

Otočte otázku a život se promění

Studie nabízí i praktický návod, jak k naplněnému stáří dojít. Nejšťastnější a nejspokojenější lidé v polovině života byli podle výzkumu ti, kteří dokázali otázku „Co mohu udělat pro sebe?“ otočit na „Co mohu udělat pro svět kolem mě?“. Péče o druhé, předávání zkušeností mladším, dobrovolnictví nebo obyčejná ochota pomoci sousedovi jsou činnosti, které vracejí pocit smyslu i tehdy, kdy práce a rodičovské povinnosti pominou.

A možná nejdůležitější vzkaz zní: není nikdy pozdě. Waldinger dokládá příběh muže, který prožil osamělý život a nešťastné manželství. Teprve po odchodu do důchodu se rozhodl navázat nové vztahy a začít znovu. Vztahy totiž nejsou majetek, který buď máme, nebo nemáme. Jsou to zahrady, které lze začít pěstovat v každém věku.

Co si z toho odnést

Poučení z více než osmdesáti let pozorování se dá shrnout do několika prostých kroků, které nestojí nic než trochu odvahy a času. Zavolejte příteli, se kterým jste dlouho nemluvili. Domluvte si pravidelné setkání s rodinou nebo starým známým. Zapojte se do místní komunity, spolku nebo sousedské výpomoci. A hlídejte si, aby vás nepohltila samota za zataženými závěsy.

Harvardská studie neslibuje zázraky ani věčné mládí. Nabízí ale něco cennějšího: spolehlivou mapu k životu, na který se dá v osmdesáti letech ohlédnout s klidem a hrdostí. A na téhle mapě jsou nejjasněji vyznačeni lidé, které máme rádi.

Zdroje:

Další články