Na Hrádeček za Václavem Havlem. Poutníci připomněli jeho nedožité devadesátiny

V sobotu 3. října krátce před půl desátou dopoledne se na trutnovském nádraží schází hrstka lidí. Mají batohy na zádech a pevné boty. Šouravě se k sobě přibližují, až se někdo odváží zeptat: „Jdete taky na Hrádeček?“ Ostatní úlevně odpovídají: „Jdeme.“ Vydávají se na zhruba deset kilometrů dlouhý pochod z Trutnova na Hrádeček, jen dva dny před 5. říjnem, dnem, kdy by Václav Havel oslavil 90. narozeniny.

Mezi nimi je i nejstarší účastník výpravy Karel Nývlt z Nového Města nad Metují, který letos v lednu oslavil osmdesáté narozeniny. Společně s dalšími poutníky vyráží směrem k chalupě Václava Havla. Zastavují se u kina Vesmír, kde stojí pamětní deska s plastikou prvního porevolučního prezidenta. Někteří zapalují svíčky, jiní symbolicky vytahují lahev piva Krakonoš a nechávají ji na místě.

Další zastavení je právě u trutnovského pivovaru, kde Václav Havel v letech 1974 a 1975 pracoval jako pomocný dělník. Z reproduktoru se ozývají Havlova slova, která si organizátoři předem připravili. Karel Nývlt po prvním úseku odpočívá a poslouchá. „Já nikdy na Hrádečku nebyl. Teď jsem si řekl, že dokud ještě mám nějakou fyzičku, půjdu. Je to pro mě asi poslední příležitost,“ vysvětluje, proč se vydal na sobotní putování u příležitosti Havlových nedožitých devadesátých narozenin. Klukovsky přiznává, že mu na túře pomáhá kardiostimulátor. V telefonu si pak nastavuje navigaci. Tuší, že mu o dvě generace mladší účastníci po modré turistické značce brzy utečou. Pro jistotu má s sebou i powerbanku, kdyby baterie telefonu cestu nevydržela.

„Mám tři děti. Jsme praktikující křesťané a všechny naše děti chodily na náboženství, což způsobilo spoustu střetů a zážitků s komunistickým režimem. Nestáli jsme sice v centru dění, ale pozorně jsme ho sledovali. Pak jsem 25. listopadu 1989 vzal děti na Letenskou pláň,“ vzpomíná.

Vyšlápnout na Hrádeček přijel také čtyřiapadesátiletý Michal Kotrba z Prahy. „Chci vzpomenout na výročí Václava Havla s lidmi, kteří nezpochybňují jeho odkaz. Takových se mi v okolí nedostává. Poslední léta slýchávám na pracovišti ironizování Havla, pravdoláskařství a zpochybňování jeho odkazu. A dost mě to otravuje,“ vysvětluje, proč v sobotu obul trekové boty a vydal se do Trutnova.

V penzionu Pod Hrádečkem čeká další zastavení. Energii pomůže doplnit i jedenáctistupňový Krakonoš, pak se na stole objeví přepis Charty 77, vytažený z batohu jedné z účastnic pochodu.

Michal Kotrba neváhá a nabídne se, že alespoň část prohlášení přečte. „[…] Vítáme proto, že Československá socialistická republika k těmto paktům přistoupila. Jejich zveřejnění nám ale zároveň s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi zatím – bohužel – jen na papíře. Zcela iluzorní je například právo na svobodu projevu […]“

V penzionu Pod Hrádečkem se připojují další účastníci. Mezi nimi i Josef Čuban z České Lípy. „Pro mě Václav Havel znamená uzdravení mysli. Chtěl uzdravit společnost a mě moc mrzí, že se mu to úplně nepodařilo,“ přemítá. U venkovního stolu pak skupina kolem něj diskutuje o vlastních vzpomínkách na listopadové události roku 1989 i současné politické situaci. „Pokud dojde ke změnám ve financování veřejnoprávních médií, jsem ochoten držet hladovku,“ říká dvaasedmdesátiletý Čuban.

Zbývá posledních pár kilometrů, poslední stoupání. Poutníkům se otevírá pohled na zříceninu hradu Břecštejn a informační ceduli, která vedle staré kronikářské pověsti připomíná také Václava Havla. Jeho fotografie je ale viditelně poškozená. „Tomuhle nerozumím. To bych neudělala ani svému nepříteli,“ komentuje Lída Honková, která do Trutnova přijela z Hronova na Náchodsku.

Na otázku, jak se jí na Hrádečku líbí, ale odpovídá: „Jsem nadšená.“ V atmosféře sounáležitosti a radosti ze setkání lidí, kteří mají Václava Havla v úctě, nikdo dál nekomentuje, že Havel má na fotografii visící na plotě propíchané oči, že dodatkové cedulky v těsné blízkosti už nejsou k přečtení a že je tu trochu ticho, smutno a prázdno.

Na Hrádeček nakonec dorazí asi šedesát lidí. Zapálí Václavu Havlovi svíčku a řeknou si navzájem několik povzbuzujících slov. Poutníci a gratulanti v jednom se po pár desítkách minut rozcházejí a mizí v lese. A místo, které bylo během normalizace přísně střežené, a přesto v něm bujel bohatý kulturní a společenský život, zůstává po jejich odchodu zase opuštěné.

Hrádeček Václav Havel s manželkou Olgou koupili chalupu na Hrádečku v roce 1967. Konaly se zde koncerty, divadelní představení, zahradní slavnosti i další neoficiální kulturní setkání. Havel na Hrádečku napsal část svých textů. Hrádeček byl zároveň pod nepřetržitým dohledem Státní bezpečnosti a stal se také místem Havlova domácího vězení.

Z Trutnova na Hrádeček Organizátorem pochodu z Trutnova na Hrádeček byla iniciativa Síť aktivních občanů Hradec Králové, která výšlap pořádala již posedmé. „Letošní účast patřila k nejsilnějším z dosavadních ročníků pochodu,“ uvedla jedna z organizátorek Radka Severová.

Cesta lesem na Hrádeček (Eda Kriseová *1940)